K. Piekarského, kterýžto badatel věnoval je p. Dr. Dolenskému, když meškal v srpnu 1925 na studijní cestě v Polsku.

Piekarski, zasloužilý badatel o polském Enšpiglovi, jiste'mi nezazlí, když z dobré vůle, přispěti k otázce o poměru ěesko-polského Enšpigia, doplňuji nejnovější jeho spisek o starých dřevorytech ze staropolského Sowizdrzała, upozorňuje, že mohl do spisku toho ještě přidati obrázek čtvrtý ze staropolského Enšpigia. Josef Muczkowski do knihy »Zbiór odcisków drzeworytów v różnych dziełach polskich w XVI. i XVII. wieku odbitych a teraz w bibliotece uniwersytetu Jagiellońskiego zachowanych, »Cra-eoyie, 1849 (odtud K. Piekarski vybral tři dřevoryty do své publikace nejnovější) pod č. 885 zařadil obrázek zrcadla, v pěkném, •ozdobném rámci a na něm sedí sova. Muczkowski připojil tento obrázek k drevorytinám ze snářů a z knížek přírodopisných. Znázorňuje totiž dřevoryt podle německých vydání Enšpiglových historek náhrobek: zrcadlo a sovu. Německá i některá česká vydání jsou takto zakončena. Místo poslední kapitoly zastupuje prostě toto vyobrazení, úplně souhlasné se štočkem^ chovaným ve sbírce dřevorytů v tiskárně universitní v Krakově a otištěným od Muczkowrkého (bez vysvětlivky a porozumění, ač tu jde) ve Zbióru. Upozorňuji pro důkaz této shody na vydání enspiglovská v Mnichově, kde ještě r. 1837 pod záhlavím kapitoly 100, místo textu, jest věrná napodobenina staroněmeckých rytin, zobrazujících náhrobek Enšpigiův, bez nápisu, ale zřetelně poučující, že tu pochován šibal se jménem, po němečku sestaveným padle sovy (Eule) a zrcadla (Spiegel).

Na závěr stati o polském Enšpiglovi zasluhuje zmínky záznam Bádeckého, že v nedávné době stal se pokus v Těšíně nahraditi starodávný, ustálený název Sowizrzał názviskem, násilně zpotvořeným, Okpišwiat v populární knížce: Jan Okpiświat, zwany także Sowizdrzałem, słynny sweg» czasu trefniś, jego figle a awantury, Powieść komiczna ku rozweseleniu czytelników, z 12 rycinami, Cieszyn, nakładem Edwarda Feitzingera, 8°, 70 stran. Změny novodobé (»komiczny«, »awantury« atd. již v názvu a potom v pásmu líčení) přečasto naznačují, že ze staropolského Sowizrzała zbyla jenom osnova základní, kostra, s úpravou, přizpůsobenou požadavkům a vkusu i nevkusu slezskopolského čtoucího moderního. Pro úplnost bylo však nutno i tohoto takořka padělku si povšimnouti.-------.

Badecki vyslovuje dohad, že i staropolska Frantova Práva (nedochoval se výtisk, mimo inventární záznamy názvu) byla asi upravena ze skladby rozpustilé a rozmarné staročeské pod názvem »Frantova Práva«, kterou vydal (srv. výše) Jan Mantuan Fencl z Plzně v Norimberce r. 1518. O tom píše Badecki, s nadějí,