nejmilejším intervalem je pouhá sekunda. Nápěv jako by stále jen cupal po schodech trochu nahoru, trochu zas dolů. Skok přes dva nebo tři stupně hned vyčerpává jeho síly. Jaké množství nápěvů, jaké množství charakterů jemně odstínovaných tu vzniklo! Zásada: dosíci nejvyššího' prostředky nejomezenějšími. Jsou tudíž nápěvy tyto z nejdokonalejších, jaké máme, typy klasické a pro svoji věkovitost nejcennější. Z nich nejpřednější místo náleží typům, jež v souhlase s trojdobým taktem tvoří i periody trojdílné. Na druhém tepry místě sluší stavěti nápěvy, kde počet taktů je dělitelným sudě. Nápěvy jsou vesměs jako z křemene, připouštějíce jen tvary co nejjednodušší, za to určité a neměnitelné.

Z těchto písní, výhradně tanečních, vyvinul se typ písní jen zpívaných, ruchu o něco volnějšího. Takovým je náš nápěv. Po_-malejší tempo dovolovalo mým zpěvačkám zdobiti nápěv lega-txvými osminovými drobnůstkami (jen párkovými). Snad se tak dělo pod vlivem hudebního doprovodu, jehož se asi jindy písni (jako všem ostatním) při »muzice« dostávalo. Hudebníci totiž, sprovázejíce zpěv, nápěv vždy obohacují obměnami, vyšňorujíce melodii.

Že v mém případě píseň pěli trojzpěvem, by!o< právě pro tuto' výlučnost bez významu. U nás nikde chórového mnohohlasého pění, vypěstěného tradicí lidovou, není. Zde se tedy jed-r.alo jen o nějakou náhodu, vzniklou vlivem novodobým: školou, příkladem pěveckých spolků nebo účastenstvím při zpěvu na kůru.

Zapsal jsem tenkráte od dívek několik sborů takových. Jsou ovšem svým ústrojím též zajímavé. Píseň zde otisknutá zejména obrací na sebe pozornost sopránovým hlasem, jenž s počátku popouští uzdu tvořivosti zdobným propracováním nápěvu, čímž zastírá strohý původní typ písně; ale když potom v poslední třetině jeho bujnost u tucha, vysvitne jasně prvotvár ve smyslu charakteristiky typu »do kolečka«,, noty jen čtvrťové, rády se opakující a po sekundách jen hopkující.

Byl bych na písničku málem zapomněl, avšak po oase upoutala znovu moji pozornost. Shledal jsem totiž, že se vyskytuje pře často v polském díle »Lud!« od Oskara Kolberga.

Dílo Kolbergovo je encyklopedií polského národopisu. Ve více než 30 silných svazcích podává se národopisná látka jednotlivých krajů se zřetelem na stránku hudební. Dostalť se Kolberg ku práci své jako hudebník, chtěje původně sbírati jen písně (nápěvy s Textem a ukázky hudby nástrojové) a látku s hudebního stanoviska spracovati. Ve vlasti své však, kde lid byl národopisně zachován, bylb mu za těžko podati na příklad píseň