Píseň je ze sbírky C. Lelka, o němž Sušil v předmluvě praví, že mu svou sbírku, v pruském Opavsku shledanou, odevzdal, ovšem bez nápěvů. Neurčité udání místní »od Opavy« by tomu nasvědčovalo.

Píseň u Sušila je vlastně součástkou (však neorganickou) písně šestislohové, v níž prvé tři slohy pějí o lásce a její nespolehlivosti (je vodou v řece, břehy podrývající); další tři slohy jsou písní naší. Již Dr. Zíbrt nesouvislost písně potvrdil, vytknuv ve svém »Bibliografickém přehledu české národní písně« druhou polovinu písně jako samostatnou. Sušil poznamenává, že píseň pějí jako č. 198. Je to píseň z Buchlovic: Ach oře, oře pánů pacholek.

Mám za to, že Sušil nápěv libovolně písni ustanovil v dobrém úmyslu, aby se mohla zpívati. Píseň bez nápěvu podobá se nahé osobě, jež nemůže do světa, mezi lidi. Volil nápěv dosti dobrý, troj čtvrtní, od chodského rozdílný však prudšími skoky. Sotva ji slyšel Sušil v Buchlovicích zpívati. Jinak byl by býval ji vytiskl, jak ji sám zapsal, i s buchlovickým nářečím. Najisto jí však nikdo nezpívá tím způsobem na pruském Opavsku, sice by to byl Sušil řekl.

Výsledek: v pruském Opavsku pěla se píseň co do textu zcela podle původního znění polských tří základních sloh, však již bez přípěvu, což ji přibližuje znění chodskému. K polskému se pojí též začátkem (O chmelu) a »veselím«.

Dále se píseň vyskytla počátkem tohoto století ve sbírce Holasově (1908 a 1909) a to třikráte. Dvakráte z Práchenska, jednou z Milevska. Text ze Žďáru u Protivína má jen prvou slohu, stejnou jako v mojí chodské. Z Klouk u Písku jsou dvě slohy, z nichž prvá též souhlasí s naší, (až na to, že opakováním slov stavba slohy rozšířena, nikoliv šťastně); druhá sloha je opakováním prvé formou zápornou: Kdyby bez tebe pivíčko bylo, což by se, chrněli, chmelíčku, chrněli, což by se pilo, což by se pilo? Z písně tedy učiněn popěvek zcela pijácký, nikoliv na umělecký její prospěch.

Text milevský je rovněž písní pijáckou a prvé dvě slohy ze čtyř se rovnají klouckým, až na to, že jsou zdařilejší: Chmelíčku, chrněli, chrněli zelený, přes tebe, chmelíčku, přes tebe není! Kdybys, chmelíčku, byl v pivě nebyl, byl by se pivíčkem mnohý neopil. —

Sloha třetí a čtvrtá jsou stejné s mým chodským textem a zjevně neladí s pijáckým rázem prvých dvou sloh; neboť opojnost' chmele, o níž poslední dvě slohy pějí, je v podstatě něco zcela rozdílného od vášně pijácké.

Upozorňuji však ihned na nápadnou neměnitelnost těchto