Není píseň tato dokladem tohoto podání? Vyskytují se ovšem náhledy, že zajatci byli usídleni na Berounsku. Berounsko však patří též k Čechám jihozápadním. Nepomůže tato píseň záhadu poněkud osvětliti?

Ovšem se mnohý z našinců ulekne myšlénky, že bychom pak měli u nás píseň a to klasickou zajištěného stáří, aspoň tisíciletého. Já bych se toho nelekl. Já to považuji za možné, neboť o polské družce naší písně, je dokázáno, že je z doby předkře-sťanské, pohanské. Jistě budou vítány příspěvky, jež by přispěly k rozluštění této záhady a zajímavé shody.*)

V 16. století táhli několikráte kutnohorští zbrojnoši, jednou i v dosti velkém poctu, do Uher na Turka. R. 1543 bylo z Hory 60 pěších, 20 jízdných a 4 vozy; 1566 bylo z města 531 mužů, z předměstí 335, celkem 866 mužů, mimo to 8 desátníků a hejtmani nad vojskem a střelbou.

Ať dopadlo tažení jakkoliv, vrátili se zbrojnoši bujnější, než byli dříve. Zvlášť dokud byli v houfech, neznali ohledu. Čteme, jak vracejíce se r. 1529, rozházeli šepmistrům šibenici a jak bylo s obtíží spojeno, šibenici zase zříditi, neboť řemeslníci jako sousedé horští pokládali za hanbu na té stavbě pomáhati.

Když byly po tažení houfy vojenské rozpuštěny, vrátili se jednotlivci k bývalému zaměstnání, někteří až po zajetí i dlouholetém. Ludvík Lorecký z Elkouše ř. 1547 přišel ze zajetí tureckého, v němž trval 10 let. R. 1560 píše Jan Skokan arciknížeti Ferdinandovi, že byl s vojskem křesťanským proti Turkům, když je Kocián uradil a tu byl zajat a po 22 léta dlel v zajetí. Když mu Bůh před 3 lety pomohl, vrátil se do Hory k manželce, ale nemá z čeho býti živ, nemoha v dolech pracovati, i chtěl by čáslavskou bránu spravovati a plat k obci vybírati. (Archiv r. 1483).

Někteří z těchto zrojnošů, vstoupivše zas do života občanského, měli divné obcas nápady i trestuhodné a výmluvou jim bylo, že