to viděli v Uhrách neb v Turecku, někteří libovali si ve vychvalování Turka, nepřítele křesťanstva, až to uráželo.

Táto obecně uvedená tvrzení doložíme zajímavými příklady z knih pamětních kutnohorských.

R. 1551 vezl Fabian Kunc Bernáška, Jiříka a šafáře mince na kočím (voze) a jel po městě tak rychle, že mu páni řekli, že na nebezpečí lidí i dětí jel nenáležitě, všetečně i kvaltovně. Byvše všichni voláni k pořádku, vymlouvali se na Fabiana, který se opil proti jejich vůli, a tvrdili, že by byli připlatili, kdyby byli mohli s vozu seskočiti. Šafář docela tvrdil, že by byl dal zlatý i dva, kdyby nebyl seděl ve voze. Fabian se přiznal, že byl napilý a že kdosi zvolal: »Vez je po uherskú«, i vezl je po uherskú, a prosil o milosť, neboť, »když se napí, že má tu vášeň, že neví, co dělá«. I dostal se do šatlavy.

R. 1575 šel Popel Jindřich z Vesce do radnice, když tu jacísi lidé jeli na koních, i zavolal na ně po uherskú, ale jakýsi Polák mu řekl: »Uherský pse, tuž maděru« a pleštil jej pěstí a zranil jej nelítostně. Za to dali páni řečeného Poláka do vězení.

Jiní vedli si po tureckú. R. 1550 vzal si Jan Velký turecký luk a střílel šipkami do domu Nouzová. Když pak šel tudy Václav Mašek, vstřelil mu šipku do hlavy a kdyby nebyl měl klobouk, byl by ho snad zabil. Nepomohla výmluva, že to byl žert, Jan vsazen do klády. Týž Jan dostal se r. 1551 do žaláře, jelikož všetečně řekl, že jsou Turci čistí muži a že má mezi nimi přátele; křesťané, tvrdil dále, Bělehradu nedobudou, a dobudou-li, chce býti oběšen. K žalobě té bránil se, že byl napilý, že bojoval proti Turkům, jakž na dobré náleží a ani zaplaceno mu dosud nebylo. Ale k těmto výmluvám nebyl vzat zřetel.

R. 1551 v neděli před sv. Markytou a v pondělí potom chodilo po Hoře 20 osob v přestrojení s nástroji, kobzami a jinými »aparáty«, nevšímajíce si toho, že je to proti přikázání Božímu, při čemž i světské moci se protivili, ač je od Boha vrchnost poručena, i vešli v puntování, neboť »někteří Turka vychvalují«, a žeby raději mezi Turky byl, volal jeden. V ženských šatech chodili, ač k vůli molům mohly je ženy »projíti«, šaty ty s kočkami i některým sousedům přisazovali. Poněvadž řád držán býti musí,-oznámili páni, že přistoupí k trestání. Ač prý pan děkan i dvakrát je napomenul, jako na vzdor se přetvořili a snad myslí, že p. děkana odtud »vykouří«1? Trestáni budou i pro to, že i před radní světnici posměšně mluvili, »neb slyšáno bylo«. Jiří Haluzi za ostatní prosil o milost, ale nepochodil. Pro spuntování byli dáni všichni do klády a dva trubači přikováni ke špalku.

R. 1552 je tu zase žaloba na Jana Velikého. Jan Kozel byl pozván na kvas k Týšovům a tam se velmi opil. Šel těžko domů