a proto před hospodou u Bakalářů si pokojně sedl. Veliký vida opilého, chtěl mu posměch učiniti, trhal jím a utrhl mu na rukávě »nějakou věc, kterouž jsem od dobrých přátel sobě danou měl a nemálo sobě vážil«. I opřáhl se Kozel a dal Velikému políček, ale Veliký ho rval za bradu, i dobyl kordu, aby jej odehnal, ale Veliký dal mu kamenem do hlavy. Nato běžel Veliký domů a vyběhl také s kordem a tu povstala zlá šarvátka. Evali prý se »jako hovada«, tak dosvědčuje Jiří Kožešník, jeden z přísežných, který se k půtce přihodil. Když okřikování lidí nepomohlo, vhodil Jiří mezi peroucí kožich, ale byl raněn bez příčiny na noze, a trpěl dlouho na zdraví, měl bolest, i živnost jeho trpěla. Je prý známo, uvádí Jiří, jak Velký svým tureckým způsobem ve městě provozuje, jakž se mezi nimi naučil. Nedávno postřelil žáka a musil platiti. Ve své smělosti šel tak daleko, že se dotýká důstojenství KM., že prý je lepší spravedlnost mezi Turky než mezi křesťany a tak potupil řád křesťanský, ježto proti Turkům válčí a Velký Turkům, pohanům štěstí a »vše dobré vinšuje«. I prosí Jiří, aby útoky na lidi takovým tureckým strichem, když jsou opilí, nečinil. Výmluvy Velikého byly dosti plané, prý začal žertem, a v bitvu se to změnilo, kus sukna, které Kozlovi utrhl, chtěl zase přišíti, aby se nehněval. Kozel i Velký dostali se do klády. Když pak výrokem apelací oba vinnými jsou uznáni, tehda byli slyšeni i barvíř Hanzl a Václav lazebník pro zranění přísežného p. Jiříka. Uloženo oběma, aby ve 2 letech položili 30 kop.

Vůbec hrál v té době dle všeho Turek velkou úlohu. Jan Žoldán z Olivetu byl také jeden z těch, kteří asi Turka a náboženství jeho velebili a proto tvrdil o něm Jakub Hobnstrajt, že se musí po druhé i po třetí dát pokřtít, a jindy o něm roztrušoval, že prý večeřel se sultánem tureckým (r. 1558). —

Mírně zvlněné Moravské Kravařsko, rozložené na východní Moravě po obou březích Odry v sousedním okresu příborském, novo jickém a fulneckém, zdobilo ještě před čtvrtstoletím množství větrných mlýnů, dřevěných i zděných, zvaných v lidové mluvě »větrňák«. Píše o nich »Moravské Kravařsko« (Příbor, 1898, str. 70): »Povětrné mlýny, častěji dřevěné, řídce jen z tvrdého staviva zbudované, jsou dosti hojné, pro ráz kraje charakte-