slavský mlynář zachránit svůj majetek dobrovolným zbořením mlýna. Sešlo s toho, bohudík, a tak hodslavský »větrňák«, shlížející s výšiny do širokého dalekého okolí, koná službu dále.

Je zděný, kulatý, do vrchu se zužuje. Základ z tesaného kamene, zdi z pálených cihel. Tři řady pravoúhlých okének prolamují cihlové omítnuté zdivo. Obruby kolem dveří a dvou oken v přízemí jsou obíleny. Dveřmi vchází se do předsíně a z ní do dvou obytných místností mlynárových. Z předsíně vedou schody do horních pater k mlecímu zařízení o dvou složeních (na mouku

Větrák v rodišti Fr. Palackého, v Hodslavicích. Foto Florian Zapletal.

i šrot). Celou stavbu kryje otáčivá kuželovitá šindelová stříška, z níž vyčnívá vodorovný hřídel se čtyřmi mohutnými křídly, nesoucí uvnitř hlavní kolo dřevěné, kolmo' postavené. Mimo veliké kolo, které žene mlecí zařízení a jest opatřeno dokola zvláštní brzdou, jest umístěno pod střechou ještě druhé menší kolo, jímž se natáčí, poměrně lehce, celý vrch »větrňáku« proti větru. Na vrcholu kuželovité stříšky je vztýčena pohyblivá plechová korouhvička, po větru se točící s letopočtem 1864, kdy mlýn byl zbudován. Po práci se odstraní s křídel šindelové plochy. Aby do křídel neuhodilo, jsou vždy po práci postaveny šikmo (jak je vidět na obrázku), nikdy kolmo.

Vysoká vévodící poloha hodslavského »větrňáku«, jeho kulaté omšené tělo, do vrchu se zužující, jeho tmavě šedá mohutná