Předchozí 0049 Následující
str. 46
stucha nebo rychlej, biřici skokan, šatlavě tyky, katu kachlík, drobným penězům prach, tolaru tvrdej, zlatým lišky. Když se který z tovaryšů dostal do šatlavy, je v tykách, když rychtář po hospodách chodí, říkáme: pastucha obchází, když rychtář s ne-vodem táhne (razzia na zloděje před jarmarkem), říkáme: »hu-stěj prší«. (Lidové noviny, 1925, č. 427.)    Red.

Doplněná svatováclavská píseň. V 18. ročníku »Českého Lidu«, str. 57., otiskl J. K. Hraše z městského archivu v Náchodě »Starou píseň o zjevení sv. Václava a vojska z Blaníku na Václavském náměstí v Praze«. Začátek písně scházel. Redaktor »Č. L.« Dr. Zíbrt ji částečně doplnil, a to opisem archiváře Hynka Grosse z Č. Krumlova, který našel 2. až 9. sloku písně ve špalíčku jarmarečních písní. První sloka však uvedena zde není. Shromažďuje látku na Jesličkovou výstavu, obdržel jsem část špalíčku s koledami od si. A. Šoltové z Přeloučská, kdež byla též píseň svatováclavská. Po bedlivějším přečtení a porovnání poznávám, že jest souhlasná s písní, otištěnou v »Českém Lidu«. Jest to zmíněná píseň špalíčková o osmi listech; první stranu zdobí dřevoryt svatého Václava v průvodu dvou andělů a nadpis písně švabachem: »Nová píseň o rytířích z Blaníku, jak se v noci na 16. května 1848 v Praze ukázali«. Pod obrázkem sv. Václava jest letopočet: 1848. Autor ani nakladatel z důvodů snadno pochopitelných se nepodepsal. Píseň má 13 číslovaných slok, z nichž prvou zde uvádím: Zpívá se jako: »V borovém na skále háji, stála někdy poušť«. 1. Slyšte, bratři! Co se stalo, Přehrozná to věc! Jak to dávno prorokoval Slepý mládenec; Již se letos vyplňuje jeho předpověď, kterouž sepsal v zanícení, za pradávných let. Další viz »Český Lid« 18., strana 57 a 58. Bez prvé sloky převzal též z »Českého Lidu« tuto píseň do své monografie: »Proroctví, písně a básně o Blaníku« Dr. Mich. Navrátil, str. 42.

    A. Šorm.
Pověst o nezdárném dítěti v Práchni. V kostele sv. Klementa na Prácheňské hoře ještě před 150 lety chovali zbožní měšťané pod sklem kus metly, hodně opotřebované. V blízké vsi, Velkých Hyčicích, dítě svoji matku často bitím zneuctilo. Když umřelo, ruce z hrobu vystrkovalo, ale matka je tak dlouho metlou mrskala, až je opět stáhlo do hrobu. Dětičky se chodily dívat na otlučenou metlu, aby nezapomněly na přikázání »Cti otce svého i matku svou«.    F. Cajthaml-Liberté.
Jak mluví práce řemeslníků. (Jindř. Hradec.) Krejčí: Kdyby byl! Kdyby byl, kdyby byl! Tkadlec: Kontribuci dám, nic nevyděláni, zuk, zuk, zuk! Truhlář: Vem si ho! Vem si ho, vem si ho!    Frant. Rezková.

Havlíčkův epigram o tkalcích. Spisovatelka slýchala před-


Předchozí   Následující