str. 47
chozí žerty o řemeslnické práci od své maminky. Při sazbě tohoto čísla přišla všecka ustrašena, že nevěděla, jak Havlíček o tkalci složil epigram, totožný s říkadlem, jak je znalo lidové podání v Jindř. Hradci. Píše Dr. Em. Chalupný, Havlíček, str. 74: »Alek charakteristice (epigramů Havlíčkových) dostačí, doufám, uvedených několik ukázek a Havlíčkovo mínění vlastní o věci. O epigramu »Zuk! zuk! zuk!, kontribuci dám« atd. si poznamenává (rukopisy musejní): »Za to, že jsem přišel na tu myšlenku k epigramu 78. »Zuk! zuk!«, nevzal bych jistě ani 100 rublů. Jako dítě se ním těším.« Zajímavá shoda! Čerpal Havlíček z lidového podání (tvrdí, že nikoli, honosí se tvorbou tohoto tkalcovského epigramu), nebo čerpala maminka spisovatelěina z tištěné sbírky Havlíčkových epigramů? Red.
Otázky a odpovědí.
Podivná daň na Vyšehradě. »Železnoti kravou« (psal jsem o tom v Českém Lidu často) nazývali povinnost, daň, dávku, jež byly vázány k nějakému majetku, k užívání polí, luk, zahrad; ba i cesty, pěšinky a pod. Dávka byla placena lnem, peřím, ovocem i penězi. Přecházela pak dávka s dědice na dědice, s majitele na jeho zástupce. Bydlel jsem přes 20 let na Vyšehradě, na Slupi. »U Němečků« v hostinci vyprávěl mi stařičký zahradník Dvorský, že na Vyšehradě v Libušině ulici ě. 33 stojí starý akát, který prý nesmí býti dotud vykopán anebo odstraněn, pokud sám neuschne. Z tohoto akátu prý platí majitel téhož domu dosud plat nějaký a nesmí akát odstraniti, ačkoli překáží, okna zastiňuje. Kdo ví o podobných dávkách a stromech a jak si je lid vysvětluje? Č. Zíbrt.
Lišky, plisky, misky, potápky — dělati, dětská hra, při níž se třepinou z hrnců nebo pleskatým kaménkem lehounce zamíří na hladinu vodní a »potápka« se odrazí a zase odrazem mechanickým poskočí několikráte. Vyhraje, komu »potápka« se nejdále potápěla a odrážela. Tak si hrají děti na Plzeňsku. Kdo zná jinde podobné nebo jiné názvy?
Jarmila Skřivánková-Šimerková.
Hledati Nica, (J. V. O.) Na Valašsku uíŕvk se asi podobně, jako na Hané hledali Ječmínka, původně vzpomínkou na báječného Ječmínka, pak ve Východní Moravě vtipem o generálních prohlídkách policejních, cetnických. Viz Jan Misárek Slavičínský, Hledali Nica, valašským nářečím, Vídeňský Deník, 1923, ě. 282 až 284. Rud. Janovský, Holešov.
|
