str. 72
1895, str. 15. až 19.) zapsána jest i s nápěvem písnička, o kávě,
o, její oblibě u žen tehdejších. Skladba jistě umělá, vlastně neumělá, charakteristická pro dějiny kávy u nás. Na str. 202 až 204: Píseň o kafee (s nápěvem: Smutno- těžko na vše strany).
1. Smutno těžko na vše strany, kamkoliv se obrátím, když není ráno snídaní, velmi se v srdci trápím; kafe, cukr, již jest dražší, není ho možná píti; musíme snad, milé sestry, mužům šaty prodati. 2. Dokud bylo lacinější, často sme ho pívali; bylo srdce veselejší a tlusčí jsme bej váli; nyní ale, co jest dražší, z masa se spadujeme, není divu, když ubohé bez něj se sužujeme. 9. Moje sestra povídala, že rač dívku pustí, byť sama těžce dělala, kafe neopustí; má v tom dobře, já ji chválím, dyť světa nepřebude, jestli se nám nedostane, na kafe žebrat budem. 4. Rač v poledne kousek chleba suchého jísti budu, rac střevíce bez špalíčků na nohách nosit budu; rač rukávy samý díry a košile mít mužem, dyť je tak žádný nevidí, bez kafe bejt nemůžem. 5. Kdyby ale muži naši chtěli na nás broukati, chopíme se zbraně naší, budem jim vyčítati: Co v tabáku, co při pivě, co v kartách, co při víně oni sami promrhají, my sme bez kafe v bídě. 6. Tu jich jistě přesvědčíme, že tak hospodaříme lépe, nežli když polívku k snídaní si vaříme, — do polívky máslo, vejce, petržel, sůl, koření, musíme dát, to mně věřte, kdo nechce, jest v . . hrozný. 7. Kafe pak do čisté vody bez nákladu zavařím, krapet mlíka neb smetany, kouskem cukrem osladím; pročež tehdy, o mužové, buďte nám vděčný z toho, když vám, tak hospodaříme, přibide statku mnoho. Č. Zíbrt.
Smolda, pelda. Malé děti rády z těsta »šnlí« koláčky, podoby zvířátek a pod. Říkají dětem takovými »smolda«, »pelda«. (Krato nohy.) Fr. Jirsák.
»Tvaroh«. Jak napíšeš třemi písmeny »tvaroh«? Do rohu na stole napiš »tva«. (Dobruška.) Fr. Jirsák.
Kováři kovej celej vůz novej, až ho okováš, bude hotovej. Kovář tu chodí okolo voza, zdali mu zbylo kousek železa. Kousek železa a kousek dláta, aby moli' okovat ty nový vrata. Tu novou bránu a všechny koně, aby vojáci mohli ject volně. (Z Klece na Třeboňsku.) Frant. Rezková.
Pověrčivost zločinců. Zprávy o krádežích u nás často prozrazuji, jak podivný talisman na ochranu a bezpečnost zanechávají zlodějové v místnosti, kde kradou. Zločinci jsou úžasně pověrčiví. Mnozí spojují zločin s náboženstvím!, nikoliv ovšem proto, aby jednali dle zásad náboženské mravnosti, nýbrž aby využili výhod, o kterých věří, že jich budou účastni. Když nastává soumrak, vstupují do chrámu sv. Petra v Símě záhadné
|
|
