str. 77
Rodina kočičí. Aby dítě mlčelo, říká se mu: Kočka zlá, děti má: jedno chodí do školy, druhé sedí na kameně, drží dudy na rameně; třetí sedí pod lavicí, bije blechy rukavicí; čtvrté sedí pod stolem, bije blechy sochorem. (Nevězíce.) Arn. Čapek.
Valašský posměšek hospodyni o chlebě nepodařeném. Když se hospodyni nepodaří chléb a má »jednej kůrky zakalec, ež tak z něho piščí voda a u drahej, odpadly«, tož se jí hospodáři smějí, že chléb má sice dvě »kůrky«, ale »zpoza jednej voda tekla, zpoza druhej myš utekla«. Ví kdo něco podobného? V. J. Obšívač.
Soupis větrných mlýnů, větráků. Vdp. Frant. Starý, spolupracovník Ö. Lidu, poslal poznámky o historii a zbourání větrného mlýna ve Studenci u Jilemnice, s náčrtkem Fr. Šorma. Odevzdal jsem p. A. Šormovi, aby se dohodl s vdp. Fr. Starým. — Rozsáhlou, studii a popis. poslal profesor reálného gymnasia v Litovli, p. Eugen Stoklas. Podává nejdříve dějiny a druhy větrných nilýnů v cizině i
Č. Zíbrt.
Z mudrosloví jihočeského. (Jindř. Hradec). Když někdo přesídlí a v novém- místě dobře se mu vede, říká se: našel si tam Ameriku. — Kdo je na všechny strany obstojný, tomu by i čert salutiroval. — Má-li matka nezvedeného synka, posteskne si: Mám s ním padesát radostí a každou jinou. — Každé hrábě k sobě hrabou. — Jídlo z minulého dne má »zveěeralou chuť«. — Pobudům a povaléčům říkají v Jindř. Hradci »sluníěkáři«. — Lepší výmluva než nemastné zelí. — Umí držeti slovo jako pes půst. — Má-li velký, statný muž malou, útlou ženu, říká jí žertem: Moje čtvrtko! — Kdo tělesně hyne, »odnepadá«. (Klec u Třeboně.).
Frant. Rezková.
Z mudrosloví lidového na, Strakonicku. Kdo daruje žebráku vejce, dá nejlepší almužnu; ta je celá. — Kdo pustí za krejcar do sebe hladu, ani za groš ho potom nevypudí. — »Teprv, když se mu voda nabírá do úst, začne kašlat« říká se O' nedbalovi, —
|
|
