krakovský z r. 1419, jenž je však pouhý opis jiného krakovského, z r. 1404 nebo nedlouho potom. Podle tohoto posledního, vlastně nyní jediného, rukopisu vydal dílo Holešovského r. 1916 Brůck-ner, opravuje některé jeho omyly, buď z domyslu, nebo podle textu Usenerova, jiné však pouze označuje vykřičníkem.

Zíbrt nalezl však v těchto dnech v knihovně Národního musea nový, neznámý dosud rukopis »Štědrého večera« z počátku 15. století, vyložený v kimeliích pod titulem »Liber similitudinum« a na jeho přání (pokračováním článku v Č. L. XXV., 81.) podávám o rukopise i o díle tuto zevrubnější zprávu.

Musejní rukopis sign. XIA 27, písaný in fol. ve% 2 sloupcích (202 listů a přídeští) v staré vazbě, dobře zachovalý, je sborník traktátů theologických, několika písaři na počátku 15. stol. napsaný. Mimo »Liber similitudinum«, od něhož má jméno, obsahuje také staročeské lékařské poučení, dále »liber Magistri Wyl-iielmi de S. Amore« »contra ypocritas« z r. 1250, pa,k »sermones de sacramento corporis Domini« »b. Thome de Aąuino«, potom »liber exhortationum b. Anshelmi« atd. Začáteční »Liber similitudinum« (podle A. G. Littiea, Initia operum latinorum, 1904, str. 22 je to vlastně Anon. Alphabetum narratiomim) končí slovy »Explicit liber símilitudinum sub A. D. 1414 in Annuncciacione b. Marie, virginis gloriose. Qui te scribebat, Blažko nonien ha-bebat« (fol. 109 v). Tento písař Blažek, někdy po 25. březnu 1414, napsal také (nejspíše) na fol. 128r—135v »Largům šero i. e. ex-posiciones consuetudinum, que fiunt in vigília nativitatis Cristi« (Štědrý večer, t. j, výklady obyčejů, jež se dějí na večer před narozením Krista Pána).

Je to nový, samostatný rukopis »Štědrého večera« Jana z Holešova, původní redakce, jako krakovský z r. 1404. Jest ovšem mladší a (celkem vzato) horší, nežli rukopis Brueknerův. Největší jeho- vadou je, že schází celý závěrek (posledních 10 řádků u Brüeknera, s věnováním Přibislavovi) a že také v úvodních řádcích ze slov »domine Przibislae, plebane in Lissa« (pane Při-bislave, faráři v Lysé) vynechává jméno Přibislav. Ale vedle těchto nedostatků má ovšem také své přednosti a to již proto, že místo konjektur, opravujících chyby jediného rukopisu Briicknerova, můžeme nyní postaviti původní čtení rukopisné. Na mnohých místech se tak napravuje text Brueknerův. Brůck-nerovo vydání má (str. 324) mylně »Guilhelmus a i t Durandi«, náš text správně »G. autem D.«; Brückner (str. 334) mylně »Johannes D a ni i a n i«, náš text správně »Joh. D a m a s c e -n u s«; tamtéž místo chybného »L e c c i o, que fit circa oblaci-onem pistacione m« správně »L o c u c i o, que fit circa