oblatorum pistacionem«; na str. 335 m. »de ipsos« správne »de ipso«, na str. 348 místo chybného »et let aater adinplent u t ea« má správne »u;t latenter adinpleant e a«, na str. 342 a 343 m. nesprávneho »m o n e s t a r i u m« správně »m o n a-s t e r i u m« atd. atd.

Zajímavější jsou asi tyto opravy: U Brücknera na str. 338 vykladá se o židech, jak prý říkají, že mají podnes někde v podzemí schovaného krále; Jan z Holešova vytýka, že to není pravda; kdyby to říkali ve Vídni, vévoda rakouský by jim své vé-vodství nedal; a taktéž na Moravě ne markrabě moravský. Při tom omylem rkp. krakovský i o Moravě píše: Kdyby to říkali >in Wyenna«, k čemuž ovšem Brůckner právem přidává vykřičník; náš rukopis má správně »in Brunna« (v Brně). — Na str. 341 má text krakovský při druhém uvádění písně nesprávné: »pro beli weli dicentes wele wele«, kdežto pražský správněji a úplněji: »pro ,Beli Beli' dicentes »Vele, vele, dubecz stogy prostrzyed dwora« (totéž rčení se správným českým ,prostarzyeď se opakuje dvakrát před tím; rukopis krakovský má ,pro-szryeď).

Celkem tento nově poznaný rukopis musejní budí touhu, aby některý mladší filolog podnikl vydání všech spisů Jana z Holešova podle našich rukopisů; práce Briicknerova může mu býti dobrým vodítkem a základem.

Štědrovečerní pověry československé.

Štědrý večer a vánoce vzbuzují slavnostní náladu, přinášejí veselé hody vánoční s koledou, ale zároveň ode dávna s tajemnou rouškou, kterou by člověk rád odhalil, co mu věští nevyzpytatelná budoucnost. Žádné svátky výroční nejsou opředeny takovým kouzlem věštebných čar, prorockých pověr a rozčilujících' záhad, jako vánoce a zvláště tajemná štědrovečerní noc. Lid nestará se o původ vánočních obyčejů a pověr, o jejich ctihodné stáří z věků pradávných. Lfeká se a děsí zbytečně nerozumnými přístra-chy prastarých pověr při slavnosti zimního slunovratu, vánoc jak již Jan Holešovský ve století 14. vyčítá!

Zajděme si na Štědrý večer mezi lid, abychom se zase jednou pohřížili do chvilkové nálady teskné, jaká se vzbuzuje ve všelijakých, rozmanitých způsobech, v pověrách štědrovečerních. Co tu podáme, mohlo by se značně dále z »Oeského Lidu« rozšířiti v podrobnosti.