Při pečení housky v Písku dbá kuchařka, aby houska donesena byla od pekaře neporušená. Kdyby se cestou nalomila nebo dokonce zlomila, kuchařka do^ roka zemře. Na Moravě, když se posázejí housky do peci, jde svobodné děvče s vařečkou, kterou se těsto míchalo, ke studánce a míchajíc vodou, poslouchá. Slyší-li ve studánce panenky zpívati, vdá se; pakli slyší duněti zvony, do roka umře. -

Jestliže o Štědrém dnu na Náchodsku slepice ve stavení ko-krhá, jistě někdo zemře. V Kostelci nad Vltavou lichotí děvče u kurnika havěti slepičí: »Zakdákej slepička, dostanu mužíčka; budeš-li, kohoute, zpívati, ikdákati, nebtidu se ještě vdávati, ale nechci zemříti.«

Vyje-li z večera pes na Štědrý, večer, nebo vyje-li žalostně, když pastýř (přijde vytrubovat pod okny, umře do roka hospodář nebo hospodyně. Pobíhá-li a mňouká kočka, umře někdo z rodiny hospodářovy. Když při večeři koně náhle zařehtají, umře hospodář nebo hospodyně podle podání moravského.

Ve Slezsku po večeři se třikráte foukalo na štípu, na hořicí louč. Komu kouř vesele se nahoru vznášel, toť dobré znamení. Komu se plížil ke dveřím, to zlé znamení, hnedle umře. Na Moravě prorokuje se ze svíčky na stole, kdo budoucí rok zemře. Nejprve ji sfoukne hospodář, po něm všichni ostatní podle let. Komu vystupuje kouř vzhůru, bude živ a zdráv. Komu jde kouř do dveří, umře toho roku. Podle Bartoše před večeří udělá si každý z domácích hromádku z uhlí pod; komínem. Po večeři jdou se dívat: čí uhlí vyhaslo, do roka, nebude.

Všeobecně na vsi i v městě se věří a úzkostlivě dbá toho, - by k večeři zasedl sudý počet osob, neboť kdyby byl lichý, některý člen rodiny by příštího Štědrého večera se nedočkal. Také na Moravě brzy po páté hodině sedá se ke stolu. Hledí se ,k tomu, aby stolujících byla suda. Je-li licha, zemře někdo z nich do roka. Na Táborskú varuje zkušený výměnkář: Nikdy nemá seděti u stolu na Štědrý večer třináct osob, poněvadž při poslední večeři Páně bylo apoštolů s Pánem Ježíšem také třináct, a když Pán Ježíš umřel, zůstalo jich jen dvanáct.

Když zasednou ke stolu, ohlížejí se za sebe, má-li každý svůj stín na stěně. Kdo by neměl, zemře co nejdříve, podle pověry na Ledečsku. Kdo má při večeři nejbledší stín, zemře do1 roka, věří se v Starém Táboře. Večer, když domácí na Litomyšlsku zasednouti mají k večeři, rozžehne se sirka a každý hledá na stěně svůj stín. Kómu schází u stínu hlava, do roka umře. O Štědrém večeru jdou všichni domácí kolem stolu a pozorují své stíny; kdo stínu nemá, téhož roku ještě zemře, podle lidového podání z Náchodská. Když se sedí na Krumlovsku při stole, hledí každý