sednouti si tak, aby na stínu neměl velikou hlavu. Kdo z přítomných má na istinu největší hlavu, ten prý do roka zemře. Pověře této směje se Javornlický: Cí stín při světle na Štědrý večer nemá hlavu, ten prý umře toho roku. Povídám, vytáhněte krky jako husy, abyste neumřeli. Když se po obou stranách člověka svíce v rovné míře postaví, nemá stín jeho hlavy.

Kolik člemi rodiny na Náchodsku sedí večer u stolu, tolik má hořeti na stole svíček a čí svíce nejdříve dohoří, ten. nejdříve zemře. Po večeři v okolí Prahy rozsvítí se tolik stejných svíček, kolik lidí jest v sednici, zatím se ostatní tiše modlí; komu svíčka nejdříve dohoří, ten nejdříve umře. Lucian r. 1827 si tropí žertíky z této pověry: V Štědrý večer musejí dvě svíee přes celou noc na stole hořeti. Shasne-li jedna, znamená, že otec nebo matka zemře. Svíčka může však náhodou zhasnouti, může se tomu ale také zabrániti. Aby ale vůli pověrečníků nevyplnili, nepálejí na Štědrý večer světla. Tak potom mají děti jisté rodiče na živu a rodiče mají v kapse jistých několik peněz, co by za světlo dali.

Dívky na Gbotěbořsku vybíhají poslouchat před stavení, když uslyší hudbu, bude svatba, když v uších zvoní, chystejte pohřeb. Také se dívají do ohniště. Uzří-li v něm světlo, vyhoří dům tcho roku, uslyší-li zpěv, bude veselka, uslyší-li modlitbu, umře.

Při večeři každý ze stolujících sype před sebe na stůl trochu soli. Čí sůl zvlhne, ten do roka zemře, a nikdo nikoho v Jíkvi u Nymburka nepřesvědčí, že jsou to pověry. Prý se to již tolikráte dosvědčilo. V Přilepově na Milevště ze soli dělají se hromádky, pro každou osobu jedna, čí hromádka se rozpadne, neb rozpustí, ten umře do roka.

Na Chodsku kdo po večeři měl před sebou lichu švestkových pecek, ten prý se roku nedočká. Kdo, rozkrojiv jablko, neměl v něm hvězdu ne