ne-li svíčička, komu to patří, do roka umře. Kýchne-li kdo na Štědrý den, říkává se na Blatensku, že někdo z jeho přátelstva zemře.

Na Táborskú po večeři nakrájí se tolik kousků vánočky, kolik je členů rodiny. Každému patří jeden kousek. Všecky se položí na lavici a zavolá se domácí pes. Komu patří kousek, který nejdříve pes chytne, ten do dne do roka umře, nebo ten nejdříve umře. Také někdy tak volávají kočku a pozorují, čí kus vánočky chňapne, ten první zemře, a čí chňapne potom, ten zemře po něm.

Zjeví-li se na Velvarsku tomu, kdo se dívá klíčovou dírkou při večeři do světnice, někdo ze shromážděných se »dvěma hlavami«, zemře brzy. Na Moravě lžíce po večeři přes hlavu hozená znamená té osoby blízkou smrt. Po večeři hází se v Želez-nobrodsku za hlavu lžíce; potom se pozoruje, kam lžíce padne: padne-li směrem ke kostelu nebo hřbitovu, kdo jí házel, za rok zemře. Aby ti, kdož pohromadě večeřeli, sešli se zase napřesrok na Štědrý večer, vrhají střevíc přes sebe pozadu ze dveří. Je-li střevíc, drevák, pantofel, obrácený špičkou ke dveřím, bude ten, kdo házel, na živu. Pakli ze dveří směrem obrácen, kdo házel, odejde na věky, bude z něho umrlec.

Po večeři na Terezínsku měří vodu: proroku jící vezme po tmě tři lžíce vody do nějaké nádoby ze studánky nebo z řeky a pak ji při světle přeměří. Ma-li více, bude ještě dlouho živ; nedostává-li se mu, zemře brzy. — Po večeři zapalují na Lito-myšlsku pod stolem kadidlo; na koho u stolu sedícího jde kouř, ten do roka umře.

Javornický v knize o pověrách roku 1825 vyčítá svobodné chase, že leje rozpuštěné olovo do studené vody, aby vyzvěděli budoucí zaneprázdnění, ženění a vdávání, zdraví nebo smrt. Ulije-li křížek, umrlčí hlavu, rakev, kostel, kdo si olovo sléval, nedočká se budoucí večeře na Štědrý den.

Děti dají na Bzeneckú pod hrnek, pod jeden hlínu, pod druhý krejcar, pod třetí chléb. Sáhne-li kdo, nevěda, po hrníčku s hlinou, zemře brzy; sáhne-li po krejcaru, zbohatne; žebrákem bude, sáhne-li po chlebě.

Na Skutečsku dívky vezmou tři misky nebo talířky, pod jeden dají hrstku hlíny, pod druhý nějaký peníz a pod třetí myr-tový neb rozmarinový proutek. Jedna z dívek volí. Položí-li ruku na talířek, pod nímž je hlína, zemře brzo; zvolí-Ji talířek, pod nímž je proutek myrtový, provdá se. — Po štědrovečerní večeři na Prachatioku poklopí se tři talíře; pod jeden dá se prsten, pod druhý růženec ä třetí prázdný. Kdo chce budoucnost zvěděti, vyjde ven a přítomní zatím dají talíře jiným