pořádkem. Zvědavý přijde a zvolí si jeden talíř; má-li pod nim prsten., ožení se (vdá sei), do roka; jestliže je pod talířem růženec, zemře do roka; není-li nic pod talířem, stav zvědavcův se nezmění toho roku. — Na Náchodsku po večeři vezmou se tři talíře, pod jeden dá se peníz, pod druhý země, pod třetí chléb. Vezme-li kdo talíř, pod nímž je peníz, bude šťasten, vezme-li talíř, pod nímž je země, tedy zemře, a vezme-li talíř s chlebem, nebude tříti nouzi. — Podobně na Táborskú dávají po večeři pod tři hrnky; uzlík, dřívko a peníz. Zdviline-li někdo, nevěda, oč jde, hrnek, pod nímž jest uzlík, půjde z domu, povandruje. Nalezne-H dřívko, běda, luč se se světem, to znamená rakev, zemře. Nalezne-li peníz, dobrá ěáka, zbohatne v budoucím roce. — Na Rakovnicku vezmou tři nebo pět hrníčků, pod ně dají všelijaké věci: myrtu,' chleba, prsten, peníz a pod. Všecky osoby odeidou, až na jednu, kteráž musí věci tak zaměniti, aby o tom osoby nepřítomné neměly ani potuchy. Jeden pak jde po druhém, hádá. vybírá si hrnek. Najde-li prsten, bude svatba. Najde-li chleba, bude tříti nouzi. Peníze věští blahobyt. Myrta znamená smrt.

Na trám ipověsí v Klatovsku po večeři cibuli a nechají ji tam až do prostředního svátku, do koledy; pouští-li, pučí, do té dobv, nikdo •% toho stavení nezemře; uvadne-li, zemře někdo. Ve Slezsku děvčata nebo pacholci vytahují několik stébel z do'šku, vymnou, vymlátí je hned a pozorují: je-li v nich něiaké zrno, budou zdrávi: není-H y nich zrno ani jediné, strach, že do roka na světě nebudou.

Hospodář na Krumlovsku vvjde po večeři ven a pilně naslouchá, neuslyší-li něco. Slvší-li zvuk, který bv se podobal praskání prken nebo padání dříví, povzdvchne bolestně, že ne-kterv člen jeho rodiny do roka zemře. Kdvž jdou lidé na Lito-mvšlsku na jitřní, ooslouchají. ve kterém stavení slyšet praskot prken, tam ně>do brzy umře. Pukne-li v noci štědrovečerní ve stavení na nádobě obruč, toho roku jeden v domě umře.

Kdo chce věděti budoucnost, jde na Náchodsku o Štědrém večeru na hřbitov, vezme tam prkno z rakve, v němž je suk a v suku dírka, a kdvž se večeří, dívá se tou dírkou a vidí všechny lidi při večeři: když za talířem někoho spatří máry, ten téhož roku jistě zemře.

0 půlnoci, než se sezvání na půlnoční, všecka zvířata mezi sebou rozmlouvali o zkušenostech za celý rok. Jeden sedlák: ve Slezsku chtěl věděti, co o něm budou povídati jeho koně. Poslouchal ie v Krádi tajně a oni si vyprávěli, že škoda nřeškoda hospodáře hodného, který za tři dni umře, a také do třetího dne skonal.