Hruška a On skládal děvčatům nějaké říkání, které prý se dobře povedlo, takže podívaná ta byla poslední lidská radost chodského básníka. Na těch Výhledech mluvil o tom, že ve Vašem Č. Lidu je mnoho záznamů o chodském kroji a chodském životě, v zimě ge chtěl pustit do přehledávání všech ročníků. Také slíbil selskému dorostu přednášku o kroji chodském. Přišli na mne, abych k nim o tom předmětu zaň promluvil. Dobří lidé, kteří nevědí, nemám tak živého temperamentu jako Baar a také v těch šatech a šátkách se po kozlu málo vyznám. Neslíbil jsem, ani neodřekl. Poněvadž však k Sebraným spisům bude třeba sebrati i drobné články jemnostpána někdy ořešského, umíniljsem si na zpáteční cestě domů, že Vás poprosím, nemáteli nebo nemohl-li byste zjednat soupis všech článků Jindřichových v Č. Lidu od počátku. Své ročníky jsem nechal v archivu hradeckém, zde ve Volyni mají ročníků těch jen několik. Myslím si také, že by tam mohl býti článek jeho o kroji, a tu bych tu »řeč« podle něj nastudoval, takže by ze mne mluvil Baar. Račte mi o tom dáti zprávu. Chtěli jsme s Baarem vydati Chodskou čítanku. Nyní jsme se smluvili s panem prof. Hruškou z Plzně, že ji přece jen připravíme, třeba že spiritus agens, Baar, nám odešel. Chceme v ní nepole-micky napravit »vymyšlené příběhy« jednoho romanopisce a podat v ní nejenom život toho nárůdku, ale též ukázku uvésti z literatury o Chodech. Poněvadž Baar už některé články napsal, bude přece v ní jeho duch. Nakladatele už máme. Jen to vadí, že p. prof. Hruška není docela zdráv a nemůže postupovati, jak by si přál. Až Vám budu příště psát, pošlu Vám poslední podobenku Jindřichovu na památku. Mám tu než jednu a tu posílám do — Ameriky, aby jeho čtenáři uviděli aspoň v obraze toho, kterého tolik si přáli viděti osobně. Na cestu však do Ameriky Baar se vydati nechtěl; vědělť, že ho čeká »Holubuc smrt«. Co někdo píše v novinách, nesrovnává se s pravdou. Našim novinám, některým se »všecinko« hodí — i výmysl. Srdečně Vás pozdravuje Vám celým srdcem oddaný František Teplý, archivář. Malenice nad Volyňkou 3. 11. 1925.

Hoch osmiletý kreslí jesličky (s obrázkem). Při vánoční mši, kterou Museu věnoval H. Šimeček,*) vlepena malá kresba jeho