bratra, představující narození Ježíškovo. Jest to neumělá kresba malého osmiletého chlapce, který patrně podle nějakého kalendářního vzoru (měsíc prosinec) nakreslil plánek pro budoucí jesličky. Tato jednoduchá kresba připomí: ná nám dávný zvyk staročeský, který podnes nebyl vytlačen vánočním stromkem, později zavedeným. V primitivním podání cítíme celou duši dětskou, která na proužku papíru kreslí sobě svůj Betlem. Obraz narození Kristova v chudém chlévě, tak jak jej počali vyobrazovati Italové, brzy našel obliby také u našich předků. Namnoze ještě ani dnes nenajdete mnoho rozdílu od pojetí italského. Pouze po stránce krojové liší se lidové figurky pastýřů, které jsou prodávány v týdnu předvánočním na 'Piazza Navoae v Ěímě. Srv. studii srovnávací o jesličkách od K. Procházky, našeho nejľepšího znalce středověkých a lidových Betlémů. Tato ozdoba staročeských hodů vánočních nechť podle starých českých vzorů a zvyků získá i letos obliby.

Pouštění vězňů na vánoční a veľkonoční svátky roku 1648. (Liber Decret. N. 841, fol. 341, str. 346 v archivu hl. m. Prahy.) Jeho Milosti císaře a krále tajné a jiné rady v král. Českém. Přivedše sobě ku paměti předešlý chvalitebný způsob a obyčej, jenž se při slavnostech vánočních v příčině propuštění některých vězňův zachovával, nařizují, aby hejtman Staroměstský za ty vězně, kteří od stran pro dluhy neb jiné věci u vězení

Jesličky: Perokresba 81etého školáka na začátku 19. století.