knížek a návodů svatebních tlampačil, plampačů, řečníků, starosvatů.

Na důkaz ať slouží svatba konaná v Řeporyjích v masopustě 1. P. 1895, o které starosvatem byl Štěpán Los, jak zápisky jeho svědčí a na kterou zval takto: »Pochválen Pán Ježíš Kristus. Všem mnoho zdraví přeju a při tom poníženou žádost skládám od pana ženicha Josefa Libýho a Mařenky Králové i obojích pánů rodičů, abyste je svýma ctěnýma osobama k jejich sňatku v úterý to jest 12. února do chrámu Páně doprovodili a pak s nimi jejich manželskou tabuli ozdobili.«

Zcela jinak zněla »řeč o družičku«. To se starosvatem vypravil se k rodičům družičky i mládenec a Štěpán Los řečnil: »Znejmilejší pantáto i panímámo! Dobře jest vám povědomo i známo, že při sňatku manželském nevyhnutelně krásných panen družiček a mládenců zapotřebí jest, kteroužto poníženou žádost panna nevěsta o vaši nejmilejší dcerušku přednést mně poručila, což já na místě jejím s tímto ctěným panem mládencem činím a zdvořile za odpuštění žádám.«

Den svatby konečně nadešel. Ženich ustrojen přijel ze svého domo'va naposled »za nevěstou«. Koně nedočkavě hrabou nohama na dvoře', vrata už jsou do kořán otevřena, venku před statkem plno dětí, bab, žebráků a čumilů, ručička na hodinách už přelezla jedenáctku, nejvyšší čas už do kostela, ale počkat se musí. Nastává slavnostní akt, požehnání rodičů. »Nejmilejší pane ženichu« ozve se náhle starosvatův hlas a rázem nastává ticho. Jako zkamenělí s vážnou tváří stojí hosté a poslouchají následující řeč. »Dříve než vám tato ctná, šlechetná a bohabojná panna nevěsta od její nejmilejších rodičů odevzdána bude, pravím, že nic vzácnějšího, potěšitelnějšího, spokojenějšího a radostnějšího není nad stav manželský, ale jen těm manželům, kteří v bázni Boží a trpělivosti v něm náležitě hodně živi jsou. Lásku, svornosť, úprimnosť spolu zachovávají, ve všem dobrém sobě povolují, v práci a, v hospodářství svém pilni jsou, dítky své, které jim Pán Bůh dá, -v pobožnosti cvičí a ke všemu dobrému vedou. Naproti tomu nic strašlivějšího, hroznějšího, škodlivějšího, zarmoucenějšího a smutnějšího ve všech věcech není nad nepořádný stav manželský. Což aby se nestalo, musíte být, pane ženichu: předně Boží ctitel, sama sebe a své manželky moudrý řiditel, milosť a lásku k ní vždy zachovejte, ji za svou věrnou tovaryšku pozorlivě držte. Ve všem dobrém jí příkladem předcházejte, všech vašich věcí a hospodářství za paní a plno-mocnou hospodyni ji mějte, k pobožnosti, lásce a svornosti vzbuzujte. Tuť na ní pravou, věrnou a upřímnou manželku, pilnou, ctnostnou a vám vždy milou hospodyni, bedlivou a příkladnou