matku mít budete. Za takovou vám ji její nejmilejší rodičové odevzdávají. Vy pak, nejmilejší panno nevěsto, aby se na vás naplnilo, co o všech .dobrých manželkách písmo praví, poněvadž od dneška začínáte manželkou býti, rovně tak od bázně Boží musíte začíti, nebo písmo praví: Kdo se Boha bojí, činí dobré věci. Ale když vy, panno nevěsto: předně Pána Boha a pak svého muže ctíti budete, jemu povolná, ve svém hospodářství pilná, ve všech důležitostech rozšafná budete: toť bude ten zlatý skmp v domě vašem, to jest: okrasa, radosť a sláva domu vašeho. A vaši nejmilejší rodičové budou míti potěšení a léta svá v radosti vnesou do hrobu. Znejmilejší pantáto a panímámo, já vás na místě těchto dítek žádám, jestli v své křehkosti vás by byly kdy rozhněvaly, abyste -jim ze srdce odpustili. Při tom vás ještě za. otcovské a 'mateřské požehnání žádám. Požehnání Boha všemohoucího f Otce i f Syna i f Ducha sv. vstupiž na vás a zůstaň povždy s vámi. Amen.«

Takovýchto »požehnání« má Štěpán Los zapsáno několik a patrně je střídal, aby se neopakoval. Zdají se být buď opsány z tištěné předlohy Vavákovy, anebo sepsány knězem. Jsou vesměs rázu moralistního* a sentimentálního1, »a,by si ženské při tom mohly poplakat«, jinak by starosvíat pochvaly nedošel.

Konečně svatební průvod vyjel a s ním ovšem jako nejvyšší ceremonář nebo dvorní obřadník, zase starosvat. Jeho úkolem bylo sice teď mlčet, ale za to musil »jednat«. Páry seřaditi, snoubence postaviti, problašní list, prstýnky s myrtou knězi odevzdat, na nic nezapomenouti.

Ale jak z kostela se vrátili, »jazyka dar« musil se i jemu vrátit. V domě nevěsty už jsou stoly prostřeny, polévka a peěeně voní po celé vsi, ale hosté dělají, jako by neviděli a necítili. Musejí být ještě jednou pozváni a starosvat už začíná: »Slovutní a mnohovážení páni hosti. Pan ženich, panna nevěsta a její rodičové uctivě děkují za lásku jim prokázanou, že jste se za ně nestyděli, s nimi do chrámu Páně k jejich duchovnímu sňatku šli a potom do příbytku panny nevěsty jejich manželskou tabuli vašimi ctěnými osobami ozdobili a okrášlili. Poněvadž je Pán Bůh darem v pokrmu i nápoji naděliti ráčil, umínili si dar tento před vás klásti. Slušná a chvalitebná věc jest, dříve než těchto darů požívat budeme, bychom o požehnání jich Pána Boha žádali. Pročež ve jménu Otce i Syna i Ducha sv. Oči všechněch v tebe doufají, Pane atd.«

Hostina počala a lze říci o ní slova Čelakovského: »Jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli«. Uváží-li se, že taková svatební hostina trvala nejméně do půlnoci, tedy asi 12 hodin, tu jistě nebylo lehkou prací postarali se o vzácné koření hu-