monu a smích.u, aby jazyky netrousily pak, že »tam seděli jako o funuise, jako zmoklé slepice« a tato starost spočívala na be-dráeh našeho staroavata.

Štěpán Los jako výborný zpěvák pomáihal si písněmi. Opisu jeme pouze některé. Tak hned první, nazvána »Dobrá žena«. Poslyšte, mládenci, mužové, vlastenci, jak se všechno mění, není k vyslovení! Již nás ženy tepou, mezi nás se pletou, že to není k popsání. Když se člověk žení a svůj stav promění, myslí, to jsem šťastný, když mám děvče krásný, miluje mě věrně, je pokorné, jemné, zatím-je to hadí plémě! Rok v lásce uplyne, již je všecko jiné! Žena má kalhoty, pak obuje boty, muž jí nesmí ceknout, chce ho hrncem fleknout, dělá náramné hřmoty. On mlčí jak pěna, ženuška jak fena kleje a burácí, vše na rub obrací, džbánem po něm hází, dupá si s kuráží, ze dveří ho vyráží. Tak jsme to nabrali, své právo prohráli! Ty naše ženušky, notné vydřidušky, peníze nám berou, v (kafé je promelou, nám dají ertepliěky. Muž dře celý týden, ani jedinký den nemá žejdlík spiva, až v práci zemdlívá! Jeho spomocnice, doma na židličce celý den si hovívá. Nejtěžší práci má, .když hlavu krás-, lívá, nestele, nemete, dvacet capů plete, pak běží k mlékařcť, ke kupci, pekařce, jen slídí po lahůdce. Jestli se jí zachce nějaké rekrace, tu se hned lichotí, hněv muže ukrotí, když to nejde, pláče, až ho ipřece přinutí. Jestli někdy stůně, to je libá vůně! Vaří si slepičku, z vína polívčičku, by se posilnila, zase zotavila, špikuje si hubičku. Muž když stůně, chudák, hned mu vaří dryják, tu bobkové zrno roztluče na drobno, smíchá do kořalky a dělá vejpalky, pro muže všecko' j.edno. Ach, ubozí muži, už to jde na kůži! Ženám se nedejte, na všechno1 se ptejte, ať oučty dělají, kam ipeníze dají, bedlivě po nich hleďte. Konec.

Je to píseň na první pohled umělá, jarmaireční a takové jsou všechny. Lze ,to vysvětliti tím, že to musila být píseň »nová«, neznámá, kterou svatebčané neuměli, snad ani neslyšeli a spolu apívat tedy nemohli a také neměli, neboť příjemným jejich úkolem bylo — prázdnit talíře a zaměstnávati ústa ne zpěvem, ale — jídlem,!. Takových písní mají zápisky Losový mnoho. Uvádíme pouze jich počátky: »Není možná víc zatajit«, »Oo to slyším, můj příteli«, »Kdyby se nás měl kdo ptáti« (tato je ze všech nejrozmarnější, až rozpustilá!), »Chtíc, aby spal, vinšo-vala« (podložený text na známou koledu). »Zdálo se mi dnes v noci«. »O jak dobře a vesele jest v manželstvu býti«, »Oo jsou to za holčičky v městě i na vesnici«, »Slyšel jsem slavíčka, líbezného ptáčka«, »Vzhůru, vzhůru, ó mužové«, »Stala se svatba v Káni Galilejské«, »Dobrou noc já vinšuju«, »Přeušlechtilé manželství, hned v ráji štípeno« (tato píseň má 25 strof a je u ní