poznámka: »Píseň svatební, z kněli vytažená«), »Kvílím po tobě, hrdličko«, »Vale tobě, marný světe«, »Všecko, co v Světě počátek má«, »Na toni světě pěkný život je«. Mimo to obsahuje sbírka i písně znárodnělé, a to: »Přijde jaro, přijde«, »Hej, Slované!«, »Ztratila se naší mámě slanina«, »Ponocen&ká« a »Nad Berounkou pod Tetínem«. Některé písně sloužily pro »vlastní obveselení hostů a jsou takového rázu, že všecky uvésti nemůžeme.

Ukázka: V bázni boží mužem požívat, když tu máme šenkýřku, bude nalívat, naše paní kuchařky k tomu se chystají, »dobrá jídla budou«, ipořád povídají. Polévka trojí chniti, na měko 'Vařená, dole bude hustá, v prostředku pražená, navrch bude čistá, na to nic nedbejte. Když je dole hustá, jen jí zamíchejte. Po polévce bývá hrách skvarkama sypaný, to na jistý úmysl, bývá málo slaný, na to, páni hosté, ohledu nemějte, komu bude šmakovat, jen si nabírejte. Naše paní kuchařky všecka práva znají, že šenkýřky nerady pivo na dluh dají, kdyby tvrze solily, že by hosté pili, až by šenkýř s šenikýřkou točit nestačili. Po hrachu bývá maso, to nejdřív hovězí, na to s jistou omáčkou, to žádný nevěří: ze samého koření, u spodu kyselá, pro pannu nevěstu, aby byla veselá. Zvlášť pro pannu nevěstu, píro panny družičky, budou obzvláštní jídla: šnekové nožičky a ještě, také k tomu omanový (1) křen, kamiu bude šmakovat, ať si omočí v něm. Naše paní kuchařky na mě jsou to daly, abych tu věc vyšetřil, mě jsou požádaly, že poslušně žádati, kdyby v čem chybily, aby u pánů hostů omluveny byly, Že jsou celé 'ztrápené, co strachu, poměly: hrnce se jim zbouřily, ven jsou jim vyběhly, lžíce, mísy, vařečky, všecko se to rvalo, až jim z toho v kuchyni, dost málo ostalo. Což pak šmaťchavej rendlík! Na ohniště vyskočil, potkal se tu s kutchanem, hned se s ním otočil, tu zas byla šarvátka, za vlasy se rvaly, co měly za soužení, než jsou. to roztrhly! Ještě to nesrovnaly, zas slánka s hmoždýřem na kordy se vybídly, talíř byl žoldnýřem, jak se mezi ně vpletl, hned se ho všímaly, dosti 'zřídka vlasy měl, ty mu vyškubaly. Co měly za soužení, než jsou to srovnaly! Co měly za trápení, když jsou se psi prali! Jedna vzala pohrabáč, druhá vzala vidlice, ten, který byl nahoře, ten dostal nejvíce. Z toho, páni hosté, si nic nedělejte, komu bude šmakoviat, jen se k jídlu mějte, kteirý máte tabáček, z kapsy s ním hýbejte, aby vám teplem nestuch', šňupeček mi dejte. Konec.

To všecko se mohlo přednášeti anebo zpívati, když ciníkaly nože a vidličky. Ale v přestávkách mezi jednotlivými chody dlouhé hostiny chtělo se i hostům společně zazpívat písně známé a tu má po jednotlivých písních umělých starosvat Los pozna-