chodit s jedné svatby na druhou a budeme horlivě toužit, všem pánům hostům ochotně sloužit. .Vivat!

Nadcházel poslední akt toho dne: čepeni nevěsty, dojemná scéna, ku které starosvat měl uchystámu ještě dojemnější píseň, při které jistě ani jedno oko nezůstalo suché.

Píseň při čepeni. Ach, co se to má státi, družičky mé milé, již se s vámi loučím, smutná této chvíle. Již se loučím s vámi všemi panenkami, Bůh vás všecky zachovej a buď vždycky s vámi! Já jsouc panenka mladá, svůj stav jsem změnila a sobě za manžela Pepíčka; zvolila. Budiž Bohu chvála, že jsem ho dostala, co mi Bohem souzeno, toho se dočkala. Až budu užívati, co mi bude milý, vám budu děkovati, že jste mi radily, abych si hö vizala a jej milovala stále, až do své smrti v lásce s ním setrvala. Ach, můj vínku zelený, již tě s hlavy snímám, a vám, můj anejmilejší, na hlavu jej dávám, abyste jej schoval, vždycky mě miloval, stále až do mé smrti v té lásce setrval, Když tak pro vás opustím, svůj věnec zelený, na hlavu vzíti musím teď čepeček bílý. To pro vás, můj choti, s ním se zavíjeti musím, Pepíčku milý, až do svojí smrti. — Ej, již se s vámi žehnám, družičky mí milí, a vám všeim vale dávám, smutná v této chvíli: změnily se časy, 'zavily mi vlasy, laskavě vám děkuju za tu službu vaši. Již kamarádky jiný do počtu mě vzali a čepeček bílý na mou hlavu dlaly. S nimi musím býti a vás opustiti, Pán Bůh račiiž je za to všecky odměniti. A my vám vinčuijem božské požehnání v tom stavu manželském, v lásce přebývání. Vždy se Boha bojte, stále jej milujte, po smrti věčné slávy v nebi dosáhnete. Když pak živi budete, bojíce se Boha, od něho dosáhnete, požehnání mnohá: dopřeje dlouhý vě;k, rozmnoží vám statek a ,po smrti vás přijme v svůj věčný příbytek. My všecky na té svatbě, co jsme vám sloužily, pár překrásných hrdliček spolu jsme sloučily, z toho se radujeme a Bohu děkujeme, jim pokoj, zdraví, štěstí srdečně vinšujeme.

Tím svatba pro ten den ukončena v domě nevěsty. Hosté-odešli v průvodu s hudbou do hostince »na sál«, někdy s novomanžely, někdy i bez nich, ale než se zvedli, ještě starosivat se musil »pomodliti«.

Zanotoval tedy Píseň po stole: Vzdejme čest Bohu svému, za jeho dobrodiní, vzdána jest chvála jemu od všeho stvoření, protož my nyiní spolu čiňme vroucí poklonu, řkouc' po tomto stolu: Chvála buď, věčný Bože, jenž nebe oblakem zakrýváš na obloze, dáváš déšť svým časem. Velikomocný jsa Pán, činíš to k užitku nám', chtě od nás znám. Ptactvu všemu, dobytku, pokrm připravuješ, potom je ku požitku, lidem přikazuješ. Z toho my Toběj Pámi, majíce od tebe stravu, prozpěvujeme