chválu.. Tebe myni žádáme, přijavše pokrmy: dejž, ať jich užívame bez hříšné poskvrny, v práci a dobré ctnosti, činíc své .povinnosti teď i v budoucnosti. Amen.

Když nevěstu téhož ještě dne odvážel si ženich od rodičů do svého domova, nastávalo teď »loučení se nevěsty s domovem«. »Když se nevěsta uibírá od svých rodičů« má Los nadepsanou následující promluvu: »Znejmilejší otče a matičko. Když jste vy tuto vaši nejdražší dcerušku jménem Mařenku z daru božího na tento svět zplodili, ji pracně v poctivosti vychovali. v křesťan&iké .katolické víře a náboženství, též v potřebné práci vycvičili, od její maličkosti až do této chvíle obstarali, dnešního dne pak tomuto šlechetnému mládenci Josefovi za jeho milou choť a budoucí manželku dáti umínili, nad to ještě k ozdobě a okrase toho, nového manželstva tak mnoho vzácných pánů hostů pozvali, pročež vám, znejmilejší matinko, vaše dceruška za vaši práci a starosť, kterou jst© o ní měla, uctivě a poslušně děkuje.« Delší to není, starosvat patrně věděl, že pro slzy a pláč už nebude slova slyšeti, tím méně rozuměti. Proto jen naléhá, aby trapná scéna se ukončila, napomíná ke spěchu, těší, že dcera daleko nebude, až .konečně sedí zase ve voze a velí: »Tak s Pánem Bohem.«

Cestou jede se vesele, ale to sem nepatří. Držme se jen poznámek a ty vypravují teď o příjezdu nevěsty k rodičům ženichovým a roizumí se v Čechách samo sebou, že se přijde s písní:

Buď pokoj domu tomu a též kdo v mém bydlí jemu, vzdejme Pánu Bohu chvály, že jsme přijeli zdrávi. Pantáto, panímámo, vše dobře jest vykonáno, pozdravení vám skládáme od nových přátel vzkázané. My jsme měli šťastnou cestu, vezeme vám sem nevěstu, ta vás bude milovati, ve všem dobrém poslouchati. Nejmilejší nevěsito, těmto příbytek, ten jest to, v kterém budete přebývati, s milým svým se milovati. Panímáma už se blíží, po nevěstě se ohlíží, a nevěsta po paňmámě, už jsme tu ve jménu Páně! Pojďte iza mnou, milí hosti, jest tu všeho do sytosti, je tu ší ědrosť, láska vlitá, pantáta nás mile vítá.

Hosté nedají se ovšem dlouho pobízeti, vejdou a starosvat slavnostně »odevzdává nevěstu« skoro tak jako ve sbírce Erbenově: »Nejmilejší pantáto, též panímámo. Pan otec a paní máteř od sitrany nevěsty, laskavě vás pozdravují a všecko dobré dle duše i těla upřímně vkišují. Posílají vám tuto svou nejmilejší dcerušku, kterou jste vy spolu se svým milým synáčkem za nevěstu isobě vyvolili. Odevzdávají vám ji k vašemu cvičení a vychování i k potěšení, a tu důvěrnosť mají, že ji jako své dítě laskavě přijmete, ji milovati, všecko dobré přáti, v nějakém pochybení mírně napomínati, ke všemu dobrému ji vécti budete.