ostatek dovedli vypraviti svítkovští, bylo ukázáno na poslední pardubické krajinské výstavě.

Pardubická maškaráda vycházela svítkovským naproti až k sv. Marku, kde se maškarní průvody spojily a společně pak vtáhly kol Veselky do města. Pardubičtí předváděli typy židvi všech možných stavů, někdy škádlili podařenými kopiemi staro-tiSedlých židů domácích, ktefré výborně vystihli: ITrbanec, Vodička, Komárek a Vaněk.

Společný maškairní průvod za všeobecného veselí prošel městem' a uvízl na zámeckém velkém nádvoří, kde se občerstvoval, nebylo v zámeckém pivovaře o' občerstvení u starého pana Kudrnáče a později p. Chlada nikdy nousse.

Do let 1875 pořádány byly v Pardubicích výpravné průvody rázu historického. Poslední historický průvod byl ještě za starosty V. Bubeníka, který vše pěkné rád podporoval. Průvod tehdy představoval Jiřího z Poděbrad s českými pány. Průvodu účastnili se měšťané Cernštein, Horský, Merta, Kašpar, König, Arnold a jiní. Cernštein jel na krásném bělouši v plném brnění, vyjelo se ze zámku, projelo městem k cukrovaru a zase zpět důstojně do zámku.

Později, když Pardubice staly se městem čistě sportovním, vše rázem se opičilo po sportu. Vedení ujali se pardubičtí ševci, t. zv. »plnokrevní«. V Pardubicích ševci modrý pondělek před »vostatkem« nedrželi, ale za to významným byl pro ně »vo-statek«. To byl pro ně svátek po Božím hodě největší. Učedníci ani dospat nemohli, aby panům mistrům vše řádně připravili, a ke spokojenosti celého počestného cechu vše dobře dopadlo. Vedení měli společensky vážení mistři, Polák, Jeřábek a Kain, zvláště mistr Polák, jinak vážený rozšafný občan, na »vostatky« nebyl k udržení. Ten byl také původcem pardubických dostihů, které pečlivě po mnoho let sestavoval, řídil a pro vítěze .sháněl čeetné dary. Dostihům říkal »vetřené«. Steple-chase jím stanovená, byla dosti dlouhá a obtížná, kterou;však snadno překoná-ví.Ií plnokrevní ševci-jockeyové na vlastních dvounohých koních. Start byl na Olšinkách, jelo se okolo sv. Anny na Vinici. U lávky pod Vinicí byl cíl. Jotckeyové byli barevně vypraveni a také měli i jména po kavalírech, v Pardubicích známých sports-manech. Rozumí se, že za podobnou jízdou následoval nepřehledný houf běhu chtivé mládeže, překonávající všecky překážky, »co jeden to druhej«. Po udělení cen vždy slušných, na které se vybíralo celý masopust, vracel se průvod za oslavy vítězů zpět do města, aby v bujném veselí masopust v hostinci «Kufru« počestně ukončil.

V Karlovině u »Zeleného stromu« bylo stanoviště medvědů