s hrachov áků« i s obrácenými kožichy rozličných barev. Na lavičce před starým »pekhausem«, kde stojí asi nynější Městské divadlo, sedali medvědáři, cikáni, turci a podobní průvodci medvědů. Ti všichni čile od Božího rána vybírali na tancující medvědy. A když přišla odpoledne maškaráda z Trnové, Cihelny, Pardubicek a Spojila, bývalo na plácku před »pekhausem« jako ve zvěřinci u Hagenbecką, Z Pardubicek a Familie měli stanoviště na posilněnou u kostelíčka v hospodě u Slunce, z Cihelny a Trnové na bílém předměstí u Kule. Medvěd musel tancovati venku, zatím co se jeho průvodčí vnitř hospody posilňovali. Med vědu dávali píti z mázu za vraty. Skoro všechny venkovské maškary měly v průvodech židy a prskání, nadávky, hádky, které vedli židé mezi sebou, působilo k nemalému oživení maso-pustního veselí. Pardubičtí skuteční židé ovšem nemile právem na to pohlíželi, že tolik židů maškarád se o ostatcích předvádí a zle se vyjadřovali proti maškarním průvodům. To však bylo popudem rozpustilým mlasopustníkům jen k většímu škádlení židů a tak se stávalo, že i na dvacet židů »hausírníků« s ranci na rynku se sešlo, nepočítajíc židů jiných.

V pozdějších dobách okresní hejtman Baukal zle se rozhněval na průvody maškarní pro představení »domobrany«, kterou velmi zdařile provedli svítkovští a pardubičtí, v nichž karikovaní byli, rakouští generálové, pěchota, jízda, kanonýři, markytánky a »ulejváci«, jimž smrděl prach. Vstup sivítkovským maškarám a z vůkolních vesnic do města Baukal zakázal.

A! když hlavní ředitel masopustnílio veselí v Pardubicích p. Josef Urbanec, stal se učitelem tělocviku na reálce v Pardubicích, byl před masopustním líterkem volán k Baukalovi a přísně mu nařízeno1, aby se na »vcstatek« za žida nestrojil. A aby to bylo jistější, dal sobě prof. Ant. Barborka zavolati p. Josefa Urbane© do lékárny u Žejgliců, kam se scházely hlavy města na besedu (Dr. Žák, prof. Barborka, okr. hejtman Baukal, baron Kraus a lékárník Žejglic) a tu přede všemi jej napomenul, aby jen žida o »vostatku« nedělal, že by mu to mohlo v postupu škoditi.

To však byla voda na mlýn p. Josefa, t. č. náčelníka pardubického Sokola. Sotva se smlrklo o masopustní úterek, oživlo Háhle Zelené předměstí a kde se vzali, tu se vzali, nikdy tolik rozličných židů na »Zeleném« nebylo viděti, jako ten večer masopustní. Sám Urbanec přišel večer přestrojen za žida agenta do hostince u Orla na náměstí, kdež sedávali stálí hosté Dr. Cibulka, Dr. Pohl, Alois Jelínek, Dr. Zajíc atd.. kteří ho dlouho nepoznali. A když přišel k Orlu obchodník Ignác Deyl, představil se Uťbanec jako zástupce obchodu lahůdkami a poněvadž