to dával za polovic zdarma, bez peněz, objednal toho pan Ignác větší množství. A dlouho nechtěl uvěřiti, když zboží nešlo, že to byl jen špás.

Po zákaze maškarních průvodů dlouho nemokl venkov zapomenouti na bujné masopustní veselí a spokojoval se tu a tam s dovolením starosty »hrachováky«. Panímámy potřebovaly hraehovinu z, medvěda na, hnízda pod husy, aby dobře vyseděly. Děvčata nemohla zapomenouti na kominíka s rcsolkou, a ráda se otírala pro štěstí, stačilo jen, když o kominíka zavadila, a,by měla v lásce štěstí po celý rok. »Co je černý, to je věrný«, mívala děvčata na mysli a chtívala jen věrného chlapce. To však už je dnes jako v pohádce...

Masopust byl dnem bláznivým, v ten den i míra dovolené zábavy se překročila, a v rozjařenosti mnohý kousek svévole se klidně snesl. Hospodář louče ses masopustem, dával si jednu neb dvě více než jindy a mládež odpůldne masopustnílio úterka úplně zapomínala na přidělenou práci, a jen pomýšlela, koho by poškádlila.

Večer bývala poslední masopustní muzika, veselá až do půlnoci. Začínala hned odpoledne a toho dne měly maškary svůj »mumraj«. Paňácové, medvědi, husaři, krejčí na kozlu, bum-brlíček s vycpaným břichem a obličejem v týle, divoký švec na vepříkovi, dráb, copatý pan Franc ze zámku, žid s pytlem ře-zanky, Michl drmolící němčinu a jiní měli svůj den, vlastně svou noc.

Bavívali se tenkráte i páni. Tak ze zámků v Litomyšli, Městci, Choltieích a zvláště Chlumci n. C, vyjížděla šlechta v krojích starodávných. Byla-li sanice, na starých saních, s koňmi opentlenými, s mnoha zvonky, obyčejně čtyřmi, někdy i šesti. Vždy několik saní za sebou. Mládež měla dovoleno přivázati sobě sáňky k panským saním a pak to šlo horem dolem, rovně i oklikou, takže špatní sáňkaři, kteří neuměli »rejdovati«, Přijeli neb přišli domů ve stavu velmi neutěšeném. To byla zábava pánů.

Když přestala robota a venkov si oddychl, projevoval často radost o mascpustním úterku tím, že vozil na lavici drába, nebo pana France s řádně vycpanými kalhotami, na které rozdováděné publikum nenáviděného France vyplácelo, škoda, že to byla jen vycpaná figura, povzdechl gi přeÍJaste starý poddaný. Noc ostatková rychle uběhla, vždyť trvala, jen do půlnoci. Klarinet naposledy kvikl a mládež, se rozcházela, maškary se odstrojily, aby řádně uctily popeleční středu... Zanikl tento zvyk bujné radosti a nefalšovaného veselí našeho bodrého lidu, tak jako i jiné svérázné lidiové zvyky nám zanikají. O ně byla dřívější doba bohatší.