Vlk a medvěd, milovnicí dudácké muziky.

(S obrázkem.)

Úvod redakce. Arcibiskup v Upsale, Olaf Magnusson v knize, kterou jsem v č. 3. Č. Lidu XXVI. uvedl v článku o dějinách lyží u seveřanů, líčí rozmarnou rozprávku, jak medvěd rád poslouchá dudy. Připojil obrázek, který tu přetiskuji, jak medvěd překvapil ,pastevce dudáka. Poslouchají spokojeně ovečky, stádo, a ukrocen lahodnou muzikou dudáckou, přestal se medvěd sápati na polekaného dudáka a také si libuje v líbezné muzice dudáckého kozlíka.*) Bylo to mínění, doložené i jinde za středověku, že medvědi a také vlci rádi si poslechnou dudáky a zapomenou na dravost svoji. Opakují se v rozmanitých variacích rozprávky v tištěných památkách i v lidovém podání, jinde i u nás, jak lapený v jámě vlčí i medvědí vlk! a medvěd neroztrhali dudáka, když jim ustrašený, z opilosti vystřízlivělý v jámě dudal a dudal, až ho lidé zachránili a dravce usmrtili. Z Chodska zapsal vedle jiných, novějších záznamů, zprávu o toin AI. Jirásek.

Autor Bsohlavců amiňuje se o ipodobné pověsti. Vypravovali prý na Chodsku o strážském nebožtíku dudákovi Kuželkoví, že hodně nachmelen (a který pak dudák by to vydržel bez vlažení) jednou pozdě v noci zabloudil v lese mezi rochce (rokle) a že padl tam do »vlčího hrdla« (vlčí jáma, pokrytá chvojí, poručím, na něž položen kus masa, kostí a vlk hnal se dychtivě po masu, kosti a spadl do hluboké jámy, kde pak byl od lidí utlučen nebo od myslivce zastřelen), do1 kterého pak přibyl rozmilý hosit chlupatý a zubatý vlk, jemuž dudák až do ranního svitu chtěj nechtěj vyhrával, až hajný ráno, přiváben muzikou a pronikavým vytím, dudáka z té trampoty vysvobodil. (Viz Zíbrt, Hrály dudy, dějiny starodávné selské muziky české, v Praze, 1917, str. 34). Č. Zíbrt.

*) Historia Olai Magni Gothi, archiepiscopi Upsaliensis de geritium septeintrionalium variis conditionibus, Basileae, 1567, str. 70-2: Satis feritům est uraos, sicuti et dełphinos, cervos, oves atque Vitiulos imo tít agnos plurimum delectari musicis melodiis ... Quod ąuia non ignorant pecorum pastores, bicornibus fistulis ludentes 'aliquando per ursos rapti, oontinue sufflant, donec fame urgente ursus discedat, alimoniam oonquisiturus ... Quod bieornem fistu-lam, víulgari gentis Seckpipa (Saokpfeife) dietám, secímu ad pascua feiant, ita naturae usus docuit, ut oves et armenta avidius esoam sumant atque compressius pasoantur in herbis, quod et Paulus Dia-conus, liber 5., cap. 37 meminit. Ita et Plinius de ovibus atque agnis...