v kloubce neznačné čistý pramen zdravé vody. Prokažte mi, prosím, tu čest, račte zajeti k nám pokusit se proutkem, jehož tajemnou mocí vládnete, zdali moje důmněnka zakládá se na pravdě. Já to vždy slýchal v rodině, již od dědečka nebožtíka, že tam studna bývala. Výlohy na dráhu hradím, na nádraží čeká povoz, o zaopatření je postaráno, honorář mohu zaplatiti předem podle přání...«

2. »...V různých spisech sem četl o Vámi sepsaném díle: »Hledání pokladů«. Více roků sem jako horník pod zemí strávil, tamtéž zasypán a zraněn byl. V místě, kde po sedm roků zdv pracuji, sem často mezi lidem slyšel vyprávěti událost jaksi pověrčivou, ale přece pozoruhodnou a dosti možnou. V blízkém okolí bývalo dolováno na rudu zlatou, povrchně. Staří lidé, potomci ještě tam pracujících, tvrdí, že zánik povstal jakousi urážkou ducha pokladli. Mě to vše, jako horníka, zajímalo, z různých míst sem okolí prozkoumal a shledal, že opravdu voda, její složení, různé nánosy sou velice shodný s tím, co sem viděl v okolí zlatého důlu v Koudným u Vlašimě u Vás. Jelikož závod, skelná huť, kde pracuji, bude na více měsícův uzavřen, čím volný čas míti budu, chtěl bych se této záležitosti více věnovati. Prosím vás..., uznáte-li to za potřebné, byste mi vhodnou radou, neb půjčením Vašeho vědeckého díla byl nápomocen. Pakli by dle inspirace a tvrdení byly bohaté ložiska zlaté rudy zde, bylo by to dobrodiním kraji zdejšímu a státu k hospodářskému vzestupu. Z důvodů uvedených soudím, že trochu pozornosti této záležitosti může býti věnováno ...«

Proč oba dopisy (mám podobných jistě přes padesát) otiskuji? Psal jsem o hledání vody, kovů a pokladn v Nár Listech 1906, č. 252; v Českém Lidu X. 250, XVII. 31, XVIII. 446, XIX. 62. V Topičově sbírce »Duch a svět« redakcí J. Emlera č. 23 pod názvem Kouzelný proutek (virgule), Praha, 1917, vydal jsem studii, doloženou výkladem o theorii i praxi moderního proutkařství. V knihovně, kterou řídím nákladem Bob. Jandy (Sfinx) v Praze, pod názvem »Světlo ve tmách« (ě. 1) vydal jsem knihu »Virgule a siderické kyvadlo«, »Hledání vody, kovů a pokladli čarovným proutkem«, Praha, 1922.

Tam (s hojnými obrázky původními) líčím, virguli starověkou a středověkou, virguli hornickou v 16. a 17. století, virguli soudní ve století 17. a 18., lidové obřady při řezání a používání proutku ve století 18. Vykládám domněnku o síle proutko-hybné, hledání kovů a vody závažím (siderismus, téllurismus), o staročeské virguli hornické a čarodějné.

Potom přistupuji v knize té k smutné, žalostné kapitole v dějinách proutkaření. Smutné proto, že dnes čtoucí, kdo není obfi-