známen s vybájenými pošetilostmi a bláhovými výstřelky po-věrečných snah o zbohatnutí, jak je líčím v Dějinách pověry, snad ani neuvěří, kam mohl rozumný člověk zablouditi v těchto ziskuchtivých snahách. Maje v rukou virguli, jsa chráněn proti-ďábelským kruhem, oddával se zaklínač pokladů vábivým vidinám, jež mu kouzlily v růžovém světle hrnce a pytle dukátů, zlatem třpytivých. Zašel v těchto vysněných vidinách tak daleko, že návodem knížek čarodějných, strašidelně vyzdobených, pouštěl se do hovorů s bytostmi zásvětnými, s duchy přeroz-manitých jmen, s dušemi nebožtíků, kteří prý poklad ukryli, zakopali. Duchy zle volal, duchy zažehnával, s duchy po sou-sedsku rozmlouval nebo zase přísně chtěl rozkazovati, po dobrém napřed a i v zápětí' hrůzostrašnými zase přísahami je zapuzoval, zatracoval.,Kdyby se nám nebyly dochovaly neklamné, doklady vseto toho v knihách čarodějných, rukopisných i tištěných, snad bychom si dnes'ani neuměli představiti, jakým nedůstojným bludištěm zmatených, u-boze směšných lákadel (většinou c;zího a hlavně, soudíc podle překladu, německého původu 1 prodíral se lid náš- v důvěře ke kouzelnému prutu lískovému nebo ,k virguli kovové při hledání pokladů.

Lid český neopouští tu ovšem nikdy při čarování virguíí svého náboženského stanoviska. Nevcháízí, chtěje se zhostiti soužení, bídy a nouze, v tajné spolky, krví. vlastní zpečetěná, s domnělým duchem zlým, odpůrcem Božím, satanášem. Nezapisuje a nezaprodává propadlé duše zchytralému ďáblu povahy mefistofelské smlouvou faustovskou. Naopak v pevné víře a důvěře v Boha, vyprošuje si úpěnlivými modlitbami pomoci Boží, Trojice, aby byl chráněn před mstivou zlobou rozlíceného ďábla, který nechce pokladn opustiti a jich vydati. Hradí se před ďábelskou pomstou znamením kříže a ^svatými« slovy, svěcenou křídou, solí, svíčkami hromničkami a velkonočním paškálem. »Donucuje« svaté a světice, patrony skrytých pokladů, zapřísahá je hroznými, až odpornými přísahami a skoro až pošetilými a rouhačnými vyhrůžkami, aby poručili zase dobrým anebo zlým duchům, aby klidně, bez rachotu děsivého a bez přístrachů, přinesli poklad. Pokladů získaných chce a slibuje užíti zaklínač k účelům bohulibým, nejčastěji pro osvobození věrných dušiček, ke cti a chvále Boží, na okrasu chrámu Páně, ku potěšení vdovám a sirotkům, ku vychování tří sirotkův a pod. Návody radí, aby zaklinač o málo nežádal. Obyčejně žádá deset tisíc až tři sta tisíc, devadesát devět tisíc dukátů, ba i stokrát sto tisíc dukátů. Vždy však poroučí si zaklínač: v dobré minci, berné, nikoli cizí, neproměmtelné. Lid věří, že duše člověka, který poklad ukryl, zakopal, jest odsouzena trápiti se tak