dlouho v očistci, až poklad jest vrácen ze svého hříšného úkrytu zase lidskému prospěchu. Viz podrobnosti Zíbrt, Zaklínači pokladů, Nár. Listy 1916, č. 303, 306. V knize uvedené upozornil jsem (udal signatury) zaklínacích knih rukopisných v Praze i jinde chovaných.

.Podle patronů, které zaklínač vyzývá ku vydání pokladů, roztřídil jsem a otiskl ukázky četné ze sbírek, zvaných: Krištof ky, Kristů vky (sv. Krištof), Gabrielky (archanděl Gabriel), Tafrielky (duch Tafriel, rozšířené hlavně na Moravě, na Valašsku), Korunky (sv, Koruna, Korona, Kronika), Ambetky, Ge-nerky (sv. Ambeta a Genera), Theodor ky, Zachariášky, Anaelky (duch Anael). Hojná vyobrazení doplňují můj výklad ...

A tak od těch, kdo neporozuměli vědeckému významu mých statí a obou knih o virguli, jsem pokládán za čaroděje, za proutkaře, který hledá ze řemesla proutkem vody a pokladů, který může proutkem a zaklínaje objeviti ízaniklé doly na zlato, stříbro a jiné kovy. Šlo mi jen jako kulturnímu historikovi o popis, o psychologický výklad a vysvětlení kulturního přežitku s hlediska vědeckého, nikoli však, že bych tomu věřil a dokonce sám proutkařství provozoval.

Tolik bylo třeba pověděti napřed, než otisknu další zajímavý doklad k ukázkám, v knize již otištěným, totiž zaklínací knihu moravského původu, dobře-li usuzuji, původu valašského, jak prozrazuje jniéno ducha, s nímž jedná zaklínač, Terofy (ze skupiny »Tafrielky«). Proto otiskuji, že podává jasný názor o zaklínacích formulích a že je z doby poměrně pozdní, z roku 1844, kdy tedy pověrečná víra v moc zaklínadel při získání pokladů bujela ještě silou nezviklanou od zákazů vrchnosti světské a hlaivně duchovní. V knize uvádím doklady, jak zaklínacích knížek, odebraných po zpovědi majitelům, získal jsem pro knihovnu Národního musea v Praze.

Náhodou dostal se mně do ruky kvartový sešitek o 16 stranách, psaný dovednou a pevnou rukou. Je to opis tajemné knížky zaříkací, kterou napsal a r. 1717 v latině nebo němčině vydal Erhardus. Sám v titulu knížky se uvádí jako »otec duchovní z řádu bratrstva Ježíšova, v Ingolštatě na vysokých školách ma thematiky professor«. Z této knížky Erhardovy, jež v překladu má název »Tajemství Erharda Otce«, neznámý písař vzdělal r. 1844 český překlad i opis, jejž dokončil 25. července.

Obsahuje zevrubné poučení a návod, jak duchy zaříkati, jakých formalit třeba při tom užíti, co všecko dělati a činiti, aby citace ducha měla výsledek příznivý, beze škody a ublížení zaříkávači a jeho pomocníků. Podle »Tajemství« mohou ti, kdož jsou šťastnými majiteli knížky neb předpisu, »k pomoci své a