bez snížení hodin, aby času trochu zbylo ku vědecké práci. A přece i po školské námaze zasedá místo oddechu ke studia a znovu překvapuje nás přátele směrodatnými výzkumy svojí poctivé, nezištné, svědomité práce. Měl jsem dávno na srdci tyto myšlenky. Lituji a litovati nepřestanu, že byl přítel Soukup odsouzen ku pobytu mimo Prahu, kde vedle jiných docela stejným právem, ne-li větším, zasloužil si svého významnějšího místa. Dnes bohužel stesky tyto pronášeti, jest již pozdě. Křivda odčiniti se nedá ...

Prof. Soukup doplňuje ve studii »Staročeské výroční obyčeje, slavnosti, pověry, čáry a zábavy prostonárodní ve spisech Tomáše ze Štítného«, v Plzni, 1902, můj záznam o Štítném:

»Druhá výtka Štítného, týkající se křížků, bývá pokládána za, nejasnou. Ale není tomu tak. Dělání křížků bylo pověrečným zvykem našich předků; lid i šlechta znali je, avšak nedělali jich všude v týž čas. Nejstarší zřejmé svědectví zachoval Milic, vytýkaje v postille z r. 1367, že mnozí pověrečně nařezávájí kříže při čtení pašijí na Květnou neděli.

Zajímavý příklad takových křížků čteme též ve sbírce předpisů kuchařských a hospodářských ze druhé polovice stol. 17. Alžběta Lidmila z Lisova zachovala tam návod, jak dělati takové křížky proti krupobití a zlému povětří.«------

Dr. Z. Winter (Ze starodávného života, 55), jehož výpisku se Soukup dovolává (rukopisu musejního nemohl Soukup použíti), opsal si zprávu Alžběty z Lisova zběžně a nedosti věrně. Proto oiiskuji doslova, celé místo, jež se týká tohoto článku (str. 335): »Poznamenání, jak se proti krupobití, zlýmu povětří, neb potlučení obilí do polí křížky dělají, což zkušeno jest. Vzíti na popel spálený a stlučený kosti od svěceného velkonočního beránka a svěceného jeřábka též ty kosti na prach spálený a stlučený, od svěcenéjch vajec skořápky, též spálený a stlučený, dříví v Bílou sobotu svěceného a na popel spáleného a stlučeného, tř.ky od svěcených koťátek (»kočičky« na Květnou neděli) spálených, na mouku semletého obilí, který se na svatého Štěpána o vánocích světí, popel svěcený od první (popeleční) středy postní, koření z věncův, kteréž na velebné svátosti o Božím Těle byly, svěcené soli s vorlíčkem a černým kmínem, kadidlo, mirhu svěcenou, to vše o Třech králích svěcený a stlučený, i skrájený, tlučený křídy, slunečný rosy, zdrobna nastřihans^ (t. j. slunečná bylina, rosička, rosnatka, drosera), od voskový hromničný svíce, zdrobna zkrájený, kapucínský černý, svěcený vosk, též zdrobna skrájený, též ty svěcený cedulky kapucínský a svatého Jana Čtení (evangelium) několik na drobno rozstřihaný. To všechna,