vťjš psaný, na těsto rozdělati svěcenou Třikrálovou vodou, s vínem, o vánocích na svatého Jana svěceným, též, kdo má Svatoborskou vodu a vodu svěcenou na den Nalezení svatého kříže. Rdyž se to těsto vyválí, malý křížky z něho dělati, nechati uschnouti v peci a pak do každého pole, kde jest obilí seto, rovně do země pět křížkův vstrčiti, na každý rok jeden, křížek doprostředka pole pátej. Ty křížky dřívěji, než se do pole strkají, muáí se dáti posvětiti. Také dobře jest, když se ty křížky do polí strkají, aby se to v Křížový dni o processí, s přítomností duchovního, s modlitbami, aby Bůh od škody zachoval, státi aspoň, jestli ne u všech polí, teda jen tu, kde největší kusy jsou. Toho těsta můž' tak mnoho nadělati a toho vejšpsanýho mezi to všeho vzíti, co rozumí, jak by ho potřeboval, aneb jak mnoho rolí má, aneb křížků .míti chce. Každý rok to učiniti. S pomocí Boží za-jistý nepotluče a Pán Bůh obilíěka od škody zachová. Okušeno jest.« — Potud Alžběta z Lisova!

Prof. Soukup pokračuje:

Podobně byly snad vyrobeny křížky, jež Jan Duha z Prachatic dle zprávy r. 1685 po 8 let rozdával v různých vesnicích na panství vlachovo-březském a jinde, aby rolníci zakopávali si je do polí proti bouři a krupobití. (A. Podlaha, Zprávy misionářův o českých pověrách lidových 17. století, Český Lid IV. 289).

Avšak původní hotovení takových křížků, proti nimž horlí Milic a po něm Štítný, bylo zajisté jednoduché a prostinké, z ratolístek, jak se udrželo podnes v zemích českých i jinde u Slovanů. Místy zastrkují do osení větvičky buď prostě, nebo je skříží.

Nám jde ovšem o tento zvyk jen potud, pokud uvádí dělání skutečných křížků, jež nazýváme pašijovými po době vzniká; přece však uvádíme svědectví Chanovského z první polovice věku 17., poněvadž povšechná slova jeho nevylučují možnost zmíněných křížků. Praví, že svěcených ratolestí užíváme »v poli pioti přívalům škodným, blýskání, krupobití a jiné na obilí škodě. Protož je také do osení strkáme.«

Zřejmě vzpomíná na křížky Jan Jeník rytíř z Bratřie z mládí svého začátkem druhé polovice století 18.: »Též se i lakový křížky, aby přívaly neb ledové kroupy obilíěku neškodily do země v polích nastrkají.« (Srv. Zíbrt, Albrecht Chanov-ský z Dlouhé vsi a Jan Jeník rytíř z Bratříc o výroěníeh obyčejích, pověrách a slavnostech staročeských, otisk z Věstníku Král. čes. spol. nauk 1895, č. 24).

Z hojných dokladů novoěeských, jež máme po ruee, vy-