bíráme jen některé ukázky. Houška zapsal (r. 1853, 1855) je ve sbírkách pověr (Čas. Č. Musea 1853, 1855) povšechně bez naleziště. Poprvé píše, že na květnou neděli dělají křížky ze svěcených kočiček a zastrkávaj! je do polí, aby obilí rostlo pěkně, a do chlévíiv, aby čarodějnice neuškodily dobytku. Po druhé vysvětluje, že se světí v ten den pruty jívové (kočičky), z nich se pak nadělá křížkův a do každého rohu pole zarazí se jeden, aby bylo hojné boží požehnání.

Podle Erbena (Prostonárodní české písně, vyd. 2., 68) hospodáři čestí udělají na květnou neděli tři křížky ze svěcených proutků jívových, klokočových neb tisových a nesou je po obědě každý na své pole, kdež je zarazí, řkouce: »Bůh otec, syn a duch svatý, požehnej mé pole osaty!«

Kíížky pašijové neušly.tedy ani pozornosti starších sběratelů. Cennější jsou zprávy o málo pozdější, aspoň s poznamenáním krajiny. Tak na př. v okolí Vysokého n. Jiz. hospodář nebo někdo z domácích udělá ze svěcených prutů jívových jednoduché křížky, které zastrčí za všechna okna u celého domu, ani na pole nezapomene. Tam modle se a žehnaje křížem sebe i oseté pole, zastrčí proutky do země, obyčejně jeden do každého rohu. Nejdelší se však uchová, aby byl zastrčen do lnu, až bude zaset. Činí tak, aby len byl vysoký. (Světozor, 1875, 150).

Euch národopisný v uplynulém desítiletí vynesl četné do klady z určitých míst. Na Strakonicku hospodáři dělají křížky na Zelený čtvrtek, někde až na Veliký pátek; upotřebují k tomu proutků (lískových, střemchových), svěcených na květnou neděli. Děti nebo čeládka roznášejí je před východem slunce po třech na osetí pole, na ochranu osení vůbec a po třech též do studny a do každého oikna, dveří i za krov. (V. Schwarz, Světozor 1875, 150; Č. Lid II. 612.)

V Krči u Protivína na prostřední svátek robí křížky z kočiček, zbylých öd neděle Květné a zastrkávaj! je do polí, hlavně do pšenice, aby nebyla snětiva. (Č. Lid II. 603).

Ve Zbirově na Květnou neděli světí se: líska, dubec (suchý), střemeha, tis, klokoč a kočičky. Z proutků kočiček dělají křížky, jež zapíchají do osení na Velký pátek před východem slunce a pokropí při tom svěcenou vodou. (Č. Lid. II., 599).

Z uvedených příkladů jest patrno, že mezi lidem českým udržuje se podnes pověrečný zvyk, přikládati zvláštní moc proutkům a květinám, posvěceným na Květnou neděli, dělati z nich křížky a zastrkávati je na příhodných místech ve stavení i na poli na ochranu majetku a úrody, od všech pohrom živelních a čarodějnic. Skoro všude dělají je z proutí od Květné