str. 281
dítky: »Berte si to, skrobanek (skřivan) od Pambučka vám i o přinesl; poslúchajte ene a rady řikajtě«, (se modlete). "Říkává. se proto »na skrobanka chodiť«. V Kravaři, Janovicích, vůbec v okolí Moravky na skrobanka se nechodí. Viz Zíbrt, Na škro-bánka chodit, v knize Pomlázka se čepejří, Praha, 1910,140. Když hospodář jde s dětmi s křižíčky po rzi (obilí), mají všichni jísti plnými ústy režný chléb, po žitě mají požívati »svěoeník«; aby Pán Bůh toho roku hojně požehnal a mohli se najísti chleba a koláčů. (Z Chvalikovic.)
Ku předchozí stati vhod přijde rada Alžběty z Lisova na velikonoce, na Zelený čtvrtek, ve sbírce domácích rad (v témž rukopise knihovny Národního musea v Praze, signatura XI. A. 20) na liste 303:
V Zelený čtvrtek kravám dávati. Vzíti trojí vody, totiž: JVdnu ze vsi, ze studnice; druhou z mlýěníka (?), a třetí pod vrchem, do tý vody dáti následující koření: turant, plícník, toten, jatrník, vratič (krevník) a kopr. To svařiti s vodou, tu siredu před Zeleným čtvrtkem, po slunci západu a ráno v Zelenej čtvrtek, dříve, nežli slunce vejde, do nápoje dáti a tím taky kravy vomyti a chlív pokropiti. A když se ve jš jmenovaný koření vaří, pěkně plně pokličkou přikrytý musí bejti, aby pára nevyšla. Krav pak dříve na pastvu nepouštěti, až po hodech,, když to koření užijí. — Poznámka: Turant, turan, Jungmana vysvětluje dovolávaje se Preslova Kroka (III. 398): O této bylině jest pověra, že toho, kdo ji nosí, nikdo jiným zoškliviti nemůže. »Vyzdvihni si pluhánek (ocas u sukně), abys nezavadila o turánek« (řekl prý čert babě, když ji unášel).------
St. Rokycký:
se hádala Plzeň s Rokycany.
(Dodatek.)
Listin, o kterých jsem se při záznamu v Rokycanské knize památek zmínil, v archivu rokycanském dosud jsme nenašli. Za to jsou v archivu ministerstva vnitra v Praze některé písemnosti o sporu, zejména žádost Plzeňských 10. dubna 1663, podaná císaři Leopoldu L, aby žalobu Rokyeanských zrušil "a aby přidržáni byli, složiti na úřad listiny vydané jim od Plzeňských na zapůjčené obnosy, aby žalob již opětovati se neopovážili, a rozhodnutí císařovo (dekret) opatřené datem 18. února 1671 (tak že datum 18. února 1661 uvedené v Knize památek jest nesprávné).
|