Směs.

Mistr Hus o pomlázce. V knize Staročeské výroční obyčeje, Praha, 1889, str. 78 a d. uvedl jsem na doklad, jak prastaré jsou posavadní velikonoční obyčeje, pomlázka a oblévacka, posavad udržované v lidovém podání Československém, zprávy kazatele Konráda Waldhausera. Uveřejnil jsem tam latinsky doslova příslušné doklady z Waldhausera i s německou glosou »Schmeck-osiren«, upozornil jsem však zároveň, že Waldhauser doslova opsal výklad obou zvyků ze známého středověkého Durantova díla (Kationale divinorum officioram), psaného před r. 1296 a upraveného z předlohy ještě starší od J. Beletha z r. 1162. Ovšem Waldhauser a přepisovači jeho kázání vídali oba obyčeje (jak cudné manželky šlehaly časně ráno v pondělí velikonoční své muže, připomínajíce svatý čas velikonoční, jak házely ospalé a lenivé časně ráno do vody, viděl to kněz Václav na Moravé v Jemnici), vídali u svých vrstevníků, Čechů sotivěkých, když výslovně se o nich WaMbauiseľ »minuje, :aě používaje ákoro doslovného opisu z Durantova a Belethova díla a církevních příkazů středověkých a obdobných obyčejvi pohanských. Viz obšírně: Rud. Hospinianus, Fesía Christianorum, hoc esť, De ori-gine, progressu, ceremoniis et ritibus festorum dierum christianorum, 2. vydání, Tiguri, 1612, list 75, 76. Upozorňuji na zajímavý objev Dra. Flajšhanse v Pekařově Českém Časopisu Historickém, ročník 28, str. 174. Hus ve velikonočním kázání (rukopis Huigovy Pos'tdlly Národního musea. XIII. D. 1). Doslova: »ITnde mulieres secunda die post Pascha verberant suos maritos; die vero tertia mařiti e converso uxores et hoc virgis de mane in lecto vel manibus vel pugno. Hoc autem fit ad denotandum quod debent se invicem corrigere, ne alter ab altero hoc tempoie debitum exigat eci.am legittimi thori. Unde- percucientes alios dicunt Pomni hody, qtiod est: Unde o vos, mulieres, percutite virga viros vestros fortiter de mane si exigent debitum a Vobis Mis diebus sacris...« Místo toto (píše Flajšhans) je čerpáno doslovně z postilly Waldhauserovy, až na to, že Waldhauser místo (Husova) »Pomni hody«, má německé (tehdejší) »Schmeckostern« (yozn. Zíbrt: dnes šmerkust, šmerkouz, šmigrust, mrzkouz, mrskačka, šlehačka, mrzkut atd., viz mou knížku Pomlázka se čepejří, v Praze, 1910); ale zrovna tak toto německé »Schmeckostern« přeložil českým (celým, souvislým) popěvkem (pomláz^ kovým) »Pomni hody na provody, zet jsú svatí dni« (J. Jire-

ček, Čas. Č. Musea 1861, 271; 1879, 53)----------kdyby u Wald-

haiisera nebylo doslovně převzato z Durandova Rationale a u toho opět z Beletha ... jak nalezneme u Zíbrta, Staroč. výr.