obyčeje, 78, 79 i s příslušnými doklady.« Potud Flajšbauis (veďle úvodu poznámky v uvozovkách připojil podepsaný). Co značí »provod«? Tak nazývali staří Čechové ineděli po převodech,, proved (dnes provod) nebo próvody, první neděli po velikonoc-'nich hodech. Je to překlad latinského conductus paschae a značilo próvod celý týden po hodech velikonočních, kdy vybízeli kíizatelé ke zdrželivosti. (Brandl, Glossarium illustrans bohe-micomoraviae historiae fontes, Brno, 1876, 177, 279). Ohlas staročeské pomlázkové Husovy písně (Pomni hody na provody) ozývá so v starých pomlázkových písních: »Hody, hody, do provody < (Čelakovský, Písně náir. slov. I. 212. Erben, Písně, 2. vyd, 61; 3- vyd. 70; Český Lid II. 605; Zelinka, Sbírka lidového podání z Berounska, Beroun, 1895, 49). Jiříček ve svém Zpěvníku 'rukopis Národního musea) I. 1845, 433: »Hody, hody, do sprovody« (srv. Čelakovský, Písně nár. slovanské, I. 212). Dufek, Naše Horácko jindy a nyní, Velké Meziříčí, 1893, 133: »Hody, hody o provody«. — Co z toho všeho? Hus znal velikonoční, pomlázkový popěvek: »Hody, hody na provody, pomni« atd., které podnes v rozmanitých úpravách ozývá se po venkově i v městech v poii dělí velikonoční při obchůzkách dětí i dospělých, ať již provázen je u dospělých žertovnou šlehačkou, nebo děti prostě tak prozpěvují. — Srv. zajímavé doklady staropolské, obdobné se staročeskými a o pO'stille Konrada Waldhausera, AI. Brüektner, Kazania średniowieczne (otisk z Rozpraw wydziału filolog-. Akademii Umiejętności XXIV.), Kraków, 1895, str. 8 až 10.

Otázky a odpovědi.

Korenda. Ve vánočním čísle »Č. 1.« nacházím dotaz p. prof. Jos. Obra o kurendě. Dodávam k němu toto: O »kurandě« psal MUDr. Jan Smyčka, zasloužilý tvůrce musea litovelského, v »Li-tovelsikých novinách, (roč. X., 29. června 1900, č. 12, Místopisné črty z Litovelska III.: »Jak Chořeličtí chodili na kurandu«). Obec Chořelice byla totiž jednou ze sedmi poddaných osad města Litovle. Město Litovel bylo tedy Chořelickým vrchností. Mimo jiné závazky Chořeličtí měli také povinnost »chodit na kurandu«. Hlavní povinností těchto »kurandníkii« bylo. obstarávati různé posílky a také voditi »šupáky« na Úsov a. na Nové Zámky. Posílány byly obyčejně ženské a zejména mladá děvčata, jichž pro slabost, churavost nebo mladost nemohli doma upotřebiti k těžkým pracím. V Olomoucké bráně města Litovle byly lávky, na nichž tito kurandníci sedávali třeba celý den, čekajíce rozkazii od lítovelských pánů. Za služby své kurand-