Touto vírou však poněkud otřásala okolnost, že Tanner — jako bylo i u jiných bratří stejného řádu — liboval si v šíření zvěstí o zázracích a pověstí, při nichž bylo pečlivému pozorovateli ihned patrno, že jsou odněkud doneseny a pro větší piisobivost místním koloritem přioděny. O jednom podobném zázraku Tannerovu přednášel náměstek ředitele knihovny Ná-

Dudák Augustin v Radničním sklepě ve Vídni.

rodního musea, p. Dr. Jos, Volf, r. 1921 v »Král. společnosti nauk«. Je to zpráva o vidění Oldřicha z Kožmberka, které Tanner uvedl také ve svých »Trophaea s. Wenceslai« k roku 1417 a o kterém Balbín hlásali r. 1664 z Klatov, jako' by je byl v prastarém rukopisu našel. Další pověsti a zázraky, zvláště o Františkánském klášteře v Plzni, který patrně Tannerovi zvláště k srdci přirostl, přešly z jeho rukopisné kroniky v pamět plzeňského lidu a udržely se zde až do polovice předešlého sto-