letí, přijavše na se formu místní pověsti. Není arci vyloučeno, že některé z těchto zachytil Tanner od starších lidí své doby, z místního podání.

Náhoda přinesla mi před nedlouhou dobou do rukou výroční zprávu akademického gymnasia ve Vídni z roku 1906, 1907 a v ní shledal jsem článek prof. Dra. Josefa Schwerdfegera »Die Pest in Wien 1676 (nach Matthias Fuhrmann) und die Augu-stin-legende«. Pročítaje článek, dočetl jsem se podobné historky, jakou zapsal Tanner do knihy o opilém dudákovi v morovém hrobě,'avšak uvedenou jako skutečnou událost vídeňskou z doby tamní morové epidemie r. 1676.

Tento nález byl mi první pomůckou, při pátrání, jak dalece je podobná Tannero.va historka původu místního. A na základě jeho dospěl jsem k výsledkům překvapujícím.

Ve Schwerdfegerově článku jsem shledal, že vídeňský dudák prý se jmenoval Augustin a jeho lehkovážný život dal prý vzniknouti vídeňskému popěvku: »O du lieber Augustin, alles ist hin,« který přinesli čeští vandrovní z Vídně do Čech a zpívali zde s textem: »O, du lieber Augustin, domů tě (já tě k nám) nepustím, o du lieber Augustin, domů (ty k nám) nesmíš. Kde jsi se oehlastal, proč jsi tam nezůstal, o du lieber Augustin, domů nesmíš.«

Schwerdfegerův článek tedy reklamoval plzeňského opilého dudáka pro Vídeň. Ději jest jako v Tannerově plzeňské versi, tak také ve vídeňském článku skoro stejný, jen s dodatkem, že dudákovi tento nocleh pranic neuškodil. Naproti tomu však • nesouhlasí oba ty případy dobou, neboť vídeňský případ byl by se podle Schwerdfegera udal teprve 68 let po plzeňském.

Na první pohled mohla mne tato okolnost svádětil k domněnce, že vídeňský Augustin jest z Plzně přistěhovalým přírůstkem ve věnci vídeňských legend a pověstí.

Tuto doměnku vylučoval však další výklad Schwerdfegerův. Uvádí jako nejstarší svůj pramen legendy o Augustinovi právního kandidáta Jana Konstantina Feigia, rodáka slezského, který vydal r. 1694 ve Vídni knížku »Wunderbarer Adlerschwung oder europäischer Heldenkern«, kde na stránce 335 až 336 jest legenda o Augustinovi. Feigius žil již za doby moru v r. 1679 ve Vídni a byl také r. 1683 mezi obhájci Vídně proti Tjarkům, proto by mohl býti pokládán za vážný pramen pro tuto legendu.

Jeho líčení převzal pavlánský mnich Matyáš Fuhrmann do knihy »Alt und Neues Wien« ..., která vyšla roku 1738—39. Také známý dvorní kazatel Abraham a Saneta Clara umístil tuto