legendu ve své poslední knize »Wohlangefüllter Weinkeller (která vyšla r. 1710, teprve po smrti autora).

Jen, že Abraham (patrně v mravokárném úmyslu) konec příhody změnil v ten rozíum, že Augustin, z morové jámy vytažený, hrozný svůj nocleh přežil jen o několik dnů a že obžerství bylo jeho smrti příčinou.

Jakkoli Schwerdfeger poukázal na Feigia jakožto na původní pramen legendy o Augustinu, nesmíme zapomenouti, ž<3 již 15 let před vydáním knihy Feigiovy děkan vídeňské lékařské fakulty Dr. Pavel Sorbait ve vydání Managettova »Pest-ordnung« (1679) legendu o opilém dudákovi uvádí, neoznamuje však přesně místo, kde se ten příběh stal. Také jména hrdinova nejmenoval.

Vlastní autor tohoto »Pestordnung«, Ja.n Vilém Managetta, rektor vídeňské university, zemřel však již r. 1666, nemohl tedy býti pramenem Sorbaitovým pro dudáekou legendu, která — jak ostatní udávají, prý se přihodila o 10 let později.

Jest jasno, že Feigiovým pramenem byl Sorbait a okolnost, že jeho práce vyšla v r. 1679, tedy za moru, nasvědčovala by tomu, že jde o pravdivou událost. Arci že místo, kde byl opilý nalezen, jest podle všeho1 výmyslem Feigiovým, pro výzdobu legendy.

Časté opakování dudácké legendy ve vídeňské literatuře 17. a 18. století zakotvilo pověst pevně do souborů vídeňských místních pověstí. Nikdo se nad tím nezamyslil, kde vlastně Sorbait historku čerpal. Vídeňáci se do svého* Augustina přímo zamilovali, jeho obrázek zařadili do- výzdoby vinného sklepa v radnici. Badatelé v oboru místní vídeňské pověsti horlivě se snažili zjistiti, zdali tento hrdina skutečně žil. A tak bylo zji-štěno1 v rubrice zemřelých časopisu »Wiener Zeitung« (jehož první ročník vyšel r. 1703), že dne 10. října 1705 zemřel v Eis-slerovském domě na Landstrasse jakýs Max (Markus) Augustin. Nebylo sice mnoho pravděpodobno, že by se potulný muzikant byl po 26 let ve Vídni zdržel, avšak Augustin a jeho příhoda v morové jámě si zachovala mezi vídeňskými místními pověstmi dosud pevné místo.

Jako však se málo pravdě podobá, že Augustin, jehož smrt hlásila »Wiener Zeitung'«, je totožný s dudákem z doby morové, tak také jest pravděnepodobno, že vídeňská píseň »Ei, du lieber Augustin« vznikla z té morové legendy. Spíše možno předpokládati některé pozdější datum jejího původu a Augustin této písně nemá nic společného s Augustinem Sorbaitovým. Tento asi připadl na toto jméno tím, že jeho edice »Pestord-rungu« končí modlitbou ke sv. Augustinu.