Naskytá se však otázka, jak přišel Sorbait k své legende o opilém dudákovi.

Že by Tanner býval Sorbaitovým pramenem, jest (jak již naznačeno). skorém vyloučeno, srovnáváme-li dobu, kdy Sorbait i plzeňský kronikář svoji his'torku zapisovali. Avšak o podobném příběhu vypravuje také Jana Praetoria »Dämonologia Bubinzalii«, vytištěná roku 1662 u Kašpara Freyschmiedena v Arnstadtu. Také tato varianta nemohla však býti pramenem pro obě předchozí, nebo také naopak. Bylo tedy jasno, že po původním zdroji pověsti té bude nutno časově pátrati ještě dále nazpět.

Když jsem se o toto pokoušel, dostalo se mi ve věci té laskavé pomoci od Dra Karla Reuschela, profesora na technické vysoké škole v Drážďanech, vynikajícího, bohužel však nedávno zemřelého pracovníka v oboru německé vlastivědy. Tento mne s neobyčejnou laskavostí upozornil na značně starší pramen a sice na Bernharda Hertzoga »Schildwiacht«, kteréžto knihy první, bohužel nezvěstné vydání pochází z r. 1560. Ve druhém vydání, které vyšlo v roce 1612, jest na listu H. 7 aa-psáno: »Bin Geiger sass in einer Totengruben und geiget den Todten ein Täntzlein«. A za dějiště této příhody jest udáno kterési městečko v Elsasku, kde prý tehdáž nastalo »veliké umírání«. Hrdinou události byl opilý houslista, který sice jako Tan-nerův dudák do společného hrobu morových nebožtíků sám nespadl, nýbrž podobně jako vídeňský hrdina Augustinovy legendy v opilosti na ulici upadl, byl hrobaříky nalezen, za mrtvého pokládán a do hromadného hrobu dopraven. Vinná »opice« el-saského muzikanta byla však podle všeho nepoměrně důkladnější, než jeho plzeňského a vídeňského druha, neboť když se v hrobě probudil, mněl se býti ještě v krčmě u svých spoluochlastů. Když pak ho z hřbitovní jámy vytáhli a domů dopravili, zemřel třetího dne po svém dobrodružství ve své posteli.

Avšak i toto starší znění legendy neosvědčilo se nejstarším. Pan šéfredaktor Albert Wesselski v Praze uvedl mne na .novou stopu. Opatřil mi excerpt ze staré knihy »Epitome Historiarum Christlicher aufgelesenen Historien und Geschichten. Aus alten und bewehrten Scribenten zusammengetragen von M. Wolfgangům Bfiittner«. (1576.) Na listě 90a je v knize uvedena podobna legenda, jaké byly již zmíněny, která se však odehrává ve Gdansku. Hrdinou varianty jest pištec, kterého »im nechsten sterben vor sieben jařen« svedli pijanšťí předáci (Bierkönige und Bierbischoffen) k pijanské besedě, kde holdoval trunku do té míry, že zůstal v bezvědomí ležeti. Jako domnělý morový nebožtík byl pak hrobaříky sebrán a do morové jámy před