branou odvezen. Ostatní obsah jest jako u Hertzogá, jenom že není uvedeno, jak celá věc skončila.

Ale teno gdanský pištec měl ještě předchůdce a sice v Michala Lindner a »Rastbüchlein« (1558), kdež se odehrává dobrodružství to v Elsasku, podobně jako u Hertzoga a s průběhem skorém úplně stejným jako u tohoto.

Tím bych byl dospěl nejstaršího pramene, jakého jsem se ve věci té až dosud uměl dopátrati. Pro úplnost chci se jen ještě zmíniti, že historka o muzikantu v morové jámě zapsána také ve spisech jesuitů Stengelia a Jakuba Pontana (tento se vlastně jmenoval Spfannmüller z Mostu). Dále shledáváme tuto pověst ještě v románu Morice Jokaie (německý překlad) »Geliebt bis zum Schaf fot« (Berlin, 1883 III., str. 159 od.). V nejnovější době pak rakousko-německý básník Frant. Karel Ginzkey tuto látku básnicky zpracoval.

Také prof. J. F. Hruška v Plzni našel podobnou, dějem však trochu vzdálenější variantu mezi pověstmi chodského území v západních Čechách (opilý dudák spadl do vlčí jámy).

Tím jsem dospěl, sleduje potulky pověsti o opilém muzikáři, ke konci. Dovolil jsem si tyto výsledky svého pátrání předložiti čtenáři jako malou ukázku, jak sbírání pověstí a náležité jich zpracování není tak hravě snadnou prací, jak si to mnozí představují. Ve své sbírce několika tisíců plzeňských a západočeských pověstí, které se mi podařilo' za více než půlstoletí nashromážditi a bibliograficky doložiti, jest ještě tak mnohý, podobně tvrdý oříšek, jakým se osvědčila prožluklá, Tannerem bůh ví odkud čerpaná pověst o podnapilém dudákovi v morovém hromadném hrobě.

Poznámka redakce. V tomto ročníku Č. L. na str. 357. upozornil jsem (s obrázkem z knihy arcibiskupa upsalského Olafa Magnussona r. 1567) na příslovečnou zálibu medvědí v hudbě, zejména v muzice dudácké. Na Chodsku kolují ode dávna pověsti, že spadl podnapilý dudák v noci do vlčí jámy, kde okamžitě vystřízlivěl, pozoruje, jakého má spolunoc-ležníka, medvěda. Popadl milý dudák kozlíka a nadul a dudal, jen dudal, až do rána, kdy hajný medvěda zastřelil.. Pověst zapsal (Suhiebl připomíná záznam podobné pověsti od prof. J. Hrušky) již spisovatel »Psohlavců«, AI. Jirásek (srv. o vlku u Zíbrta, Hrály dudy, dějiny starodávné selské muziky české, v Praze, 1917, str. 34.) a variant uveřejnil horlivý kritický sběratel a výborný dnešní znalec lidového podání chodského, cho-dovský rodák JakrH Kobes v Č. Lidu, v tomto ročníku, str. 158 Podobnou pověsí yenomže místo dudáka: houslista a místo medvěda: vlk) uveřejnil tamtéž Dr. Q. M. Vyskočil z Častolov