str. 296
@S@296ska podle zápisu J. G. Laška, spisovatele ve Vamberce. Článek o plzeňském dudákovi za rány morové od váženého spolupracovníka našeho, ředitele Jaroslava Schiebla, vyniká širokým rozhledem po literatuře pramenové a bystrým úsudkem. Spisovateli Schieblovi podařilo se provésti důkaz, jak všecky dohady o jednotlivostech Ta.nnerovy historie plzeňské dlužno řešiti vědeckou methodou přirovnávací, s logikou tak neúprosnou, s jakou snímá roušku s plzeňské po\rěsti o dudákovi nejlepší dnes znalec pověstí z Plzeňska a Chodska, Jar. Sohiebl... Přidávám ještě obrázek dudáka Augustina z Vídně. Když jsem ve Vídni přednášel o- dudácké hudbě a písni za doprovodu, p. učitele-dudáka K. Michalíoka, zašel jsem si na sklenku rakouského vína do sklepa v Radnici vídeňské. A tam jsem mezi pi-jáckými malbami zahlédl bujarého dudáčka s podpisem »O, du lieber Augustin...«. Tenkráte jsem ovšem netušil, že obrázek tohoto dudáka populárního vídeňského, darovaný mně od přítele p. ředitele J. Dotřela, přidružím ku poutavé studii Schieblově o Tannerově pověsti plzeňské. Vídeňáci zbudovali svému Augustinovi dudákovi ještě pěkný pomník (Neustifígasse, Neubau), podobný obrazu v Radničním sklepě. Č. Zíbrt.
Leopold Havelka:
Kšafty mých druhů, horníků příbramských r. 1892.
Dne 31. května 1892 na odpolední šichtu na dole Vojtěšském sjel se svým kamarádem starší již horník Fr. Soukup. Stanoviště jejich práce bylo na 24. obzoru, na tak zvaném oitveise, na hlavní chodbě (kveršlakem), kde táhla se žíla stříbrné rudy. Byli tam sami dva. Jako jindy klidně pracovali (vrtali) obvykle čtyři díry do skály po stranách žíly, tyto při ukončení šichty dynamitem nabili a odpálili. Jsouce již oblečeni, jenom čekali, až zazní první výstřel horníků nedaleko pracujících, což značilo, že šichta jest u konce, aby také »šusy odstřelili« a šli na náraziště k šachtě, odkud byli horníci na den vyváženi; však čekali marně. Hrobové ticho zavládlo. Mezi dobou Irapné-ho čekání strašným způsobem zuřil oheň v dole Mariánském, který již od 1 hod. odpoledne požíral veškeré »dřevění«, jímž opatřen důl ze d.na, t. j. z laufu (z patra) 31 až na 18, t. j. asi 400 m.
Najednou strašná, ohlušující rána; znamení to, źe lezní stroj na dole Mariánském se utrhl a vše, co kol něho, do vyhořelé již prohlubně se sesulo. Že něco hrozného se děje, byl1
|
