tito dva horníci přesvědčeni, nebylo však jiné pomoci, než oddati se osudu a čekati, co bude dále. Když nastalé ticho trvalo již dlouho, řekl Soukup svému kamarádovi: »Emane, slez na hlavní chodbu a okoukni to, co se tam děje, doběhni nu nára-ziště k šachtě a přeptej se tam, snad tam již budou havíři če-, kat na šálu (klec).« Eman šel. Sotva však slezl asi čtyři žebříky dolů, cítil, jak otravné plyny vznášejí se vzhůru t. zv. komínem (dílo, hnané přímo nahoru kolem ortveisu, kde oni dva pracovali), které počaly jej dusiti. S velikou námahou dolezl již dolů na hlavní chodbu, kde plyny již omámen, upadl, by vícekráte již nevstal. Byly totiž všechny chodby, jimiž šachty v dole spojeny jsou, naplněny otravnými plyny, v nichž horníci, sem tam přebíhající po chodbách, padali a klesali smrti v náruč...

Kamarád Soukup dlouho marně čekal na návrat svého druha; v předtuše, že se něco hrozného děje, opravil si dohofívající již kahánek a vydal se na cestu podívati se, co jeho kamarád kde dělá. Však, o hrůza, sotva slezl na chodbu, již pochopu, v jakém strašném nebezpečí vězí. Husté plyny s kouřem valily se proti němu, dech se mu tajil, nedbá, jde dál a tu, ó běda, jeho milý kamarád před ním leží skroucený a mrtev! Však pryč, pryč z míst živoucího pekla, neb každá vteřina znamená smrt a celý zděšený pádí po hlavní chodbě k šachtě, skákaje a klopýtaje přes ležící mrtvé spoludruhy, kteří večer již spěchali na náraziště, avšak cestou zhynuli. Celý vyděšený a polomrtev doběhl k šachtě, kde stála klec od večera. Vskočil do ní a s napětím posledních sil oběma rukama klecí zatřásl, dávaje takto znamení, aby klec vyvezena byla na den. Večer 31., t. j. den před tím, nařídil správce šachty: Již jest vyloučeno, aby živý horník byl ještě v dole; zastaví se tudíž klec na 24. lauíu a bude noční klid! Několik horníků, jeden dozorce a správec drželi hlídku na dni. Jak hrozně však najednou působila zpráva horníka mýtače, který přiběhl a hlásil: »Pane správec, rychle, lano v důl spuštěné se pohybuje, musí v dole býti živý havíř.« Správec ihned nařídil přítomným důlním tesařům, by opatřili se provazy a sekerami a vstoupili do klece připravené, protější, nad šacMou čekající. Strojníkovi nařízeno, by klec spouštěl svolná a tesaři v ní měli určeno, dávati bedlivý pozor, zvláště až se obě klece potkají a pak dáti zvoncem znamení k jich za-siavení. Tak se také stalo. Překvapení zachránců bylo veliké, když poznali v protější kleci celého zsinalého starého havíře Soukupa, který stoje s obou stran pevně se rukama držel t. zv. hántelců (kruhů). Ihned vysekali peření v šachtě klece od sebe dělící, Soukupa přetáhli k sobě a davše znamení strojníkovi, by je vyvezl zpět, vyjeli nahoru. Dlouho to trvalo* než Soukup