str. 298
ze svého omámení přišel ku vědomí a mohl se s ním zavésti protokol o všem tom, co musel za dobu hrozné této noci zažíti. Všichni, kdož děj této události s pohnutím sledovali, věřili, že nad Soukupem objevile, se zvláštní ochrana Boží. Neboť, ač Soukup byl silného organismu, přece by byl stěží odolal hrůzám a otravě plynů, v nichž se ocitnul, tak jako jeho milý kamarád Eman. Soukup již do důlu nešel, byv značně obdarován mnohými cizími návštěvníky, kteří se divili jeho neohrozenosti.
Vzpomínám v teskném zadumání, vzpomínám a jako svědek a účastník budoucí paměti podle pravdy zapisuji: •
Jest večer o 73A hod., kdy na dole Annenském kupily se zástupy různých lidí, ustrašeni jsouce hroznými událostmi téhož odpoledne, a s úzkostí naslouchali úřednímu nařízení, platícímu mýtači (šlerčíři), Červenkovi: »Ihned spusťte klec (šálu) na 22. obzor. Tam, dle sdělení vyjedších horníků po lezním slroji, jest v otravných plynech na náražišti lamač Karel Has-ner, jehož rychle nutno vyvézti na den.« K záchraně téhož stáli již ve voze v kleci připraveni tři důlní tesaři a sice: Karas Leopold, Kavka Frant, a Eeindl František. Rychlostí blesku sjela klec do hlubiny asi 600 metrů.
S napětím a hrůzou čekali všichni kolem důlu, brzo-li klec na dni se zachráněnými se objeví. Zděšení všeobecné však nastalo, když klec asi po 10 minutách vyjela, a ve voze v ní vsunutém místo čekaných čtyř osob ležel sám jediný Frant. Kavka, mající oči vypoulené a na polo otráven. Vůz rychle vytažen z klece, dopraven na uprázdnené místo, a Kavka po delší námaze báňským lékařem Drem Josefem Rosolem přiveden ku vědomí. Zatím, co zde týž krišen k životu, jeli znovu v kleci v důl na 22. obzor hormistr Slavík a naddůlní Khun, aby pokusili se p záchranu dalších dvou nešťastníků. V nedlouhé chvíli klec opět vyjela na den; ve voze bez vědomí ležící tesař Leop. Karas a nad ním otravnými plyny nadýchaní hormistr a naddůlní. Hrozný okamžik... Tři sjeli v důl, z těchto vyjel jeden skoro bez života, zůstali v dole určitě dva, pro tyto jedou jiní dva a pro hrůzy v dole se odehrávající, musí se spokojiti pouze s jedním, snad již zadušeným a druhého ponechati hroznému osudu. Nastala chvíle hrobového ticha a každý očekává, co dále se stane. V tom v zástupu přítomný dvorní rada Jan Novák volá ku přítomným: zde, chvějícím se zároveň mužům: »Prosím vás, kdo má odvahu, »jeďte ještě v důl a vyrvete jisté smrti bratra dělníka!« Ticho, v němž skoro žádný ani nedýchá, trvá dál a každý upírá ztrnulé oči v tmavý důl, odkud vzhůru jako pára vystupují otravné plyny. Po opětném vyzvání dvorního