laní na 7. obzoru, omámeného plyny a tam ležícího horníka Brdy z Konětop, pro nějž na oznámení L. H. jeli ještě jiní dvn horníci a jej na den vyvezli. Týž po Sdenním křísení byl životu též navrácen.

Podle vyprávění L. Karasa udá la se věc v dole s nimi, když dolu sjeli, takto: Keindl a Karas šli do chodby hledati horníka Hasnem. Kavka zůstal ve voze v kleci. Jelikož té doby ustrašení horníci na jiných obzorech o klec si stále zvonili, vzal strojník (mašinář) klec vzhůru, a v .ní omámený již Kavka nemohl dáti znamení ku zastavení. Tím stalo se, že vyjel sám a druzí dva zůstali v dole vydáni osudu. Když přišli zpět na ná-raziště, s hrůzou patřil jeden na druhého, neboť záchranná klec byla pryč. Po chvíli trapného čekání klesli jeden vedle druhého, nadýcháni jsouce otravnými plyny.

V tomto beznadějném stavu nalezeni byli zachraniteli Slavíkem a Khundem, kteří pro hrozící nebezpečí neměli času oba do klece umístiti, ve spěchu tedy sebrali pouze jednoho z. nich, L. Karasa. Podobných případů odehrála se za hrůzy plného půl dne eelá řada, kdy jedni pro druhé nasazovali své životy.

O hodině 9. večer dán rozkaz, že již všecky záchranné práce jsou marné, a ti všichni, kteří snad ;ještě v různých podzemních chodbách sem a tam před hrozící smrtí otravnými plyny pobíhali, ponecháni osudu.

Až druhý den pak počato s vyvážením různě znetvořených mrtvol, které buď jednotlivě, neb ve větším množství za zvukft hornické hudby, všeobecného pláče a nářku pohřbívány ve společný hrob na hřbitově v Příbrami a na Březových Horách. Podle .úředních záznamů bylo obětí katastrofy 319.

Hrůzy důlní katastrofy v dolech příbramských ještě dnes bývají mezi horníky předmětem vážných úvah a bolestných vzpomínek. Den 31. května 1892 byl jeden z nejhroznějších, jaký hornictvo příbramské zažilo za dobu několika století... 319 životů mužů práce sko.nčilo hroznou smrtí hluboko pod zemí a více než jednou tolik vyrváno z náručí jisté smrti obětavou odvahou horníků, kteří, aby co možno nejvíce zachránili svých spolubratrů, spouštěli se v důl, naplněný plyny, z nichž mnozí též zahynuli.

Tyto záslužné činy hrdinných záchrancu uznalo i tehdejší ministerstvo orby ve Vídni písemným uznáním.

Na př. uvádím: »V Příbrami, dne 9. září 1892. Důlnímu tesaři Leopoldu Havelkovi v Příbrami. Ministr orby nařídil vynesením dne 27. srpna 1892 čís. 1129 horirmu ředitelstvu, aüy Vám za Vaše statečné chování při požární katastrofě dne 31. května 1892 pochvalné uznání ministerstva orby vyslovilo, o