čemž se Vám potěšitelné sdělení činí. Zároveň Vám vysoké ministerstvo orby za Vaše zvláštní výkony při pracích zachra-novacích poukázalo čestný dar 3 dukátů. Horní řiditelství v Příbrami.«

Poslední vůle (kšaft) příbramských horníků blízko před smrtí zadušením o příbramské katastrofě 31. května 1892 na Vojtěšském dole, na desce od dynamitové bedničky: »Prosím Vás pro Boha, kdo naleznete to poslední psaní, odevzdejte jej mé milované manželce. Jsou to poslední slova, v kterých se loučím s dětmi, a prosím je, aby se za mě modlily, aby Bůh má provinění odpustil, aby ,na Boha nikdy nezapomínaly, tak jako já při poslední hodině. Přišli jsme k dílu, začali jsme dělat a tu přiběhli sem lidé, kteří pravili, že nemohou na horu se dostati odtud, šli jsme a pokoušeli jsme se, abychom se dostali nahoru, nebylo však možno, čekali jsme pomoc větrem z větrních trubek, což by nás snad bylo zachránilo, ale nebyl náuí poskytnut; pokud sme mohli, také jsme se modlili a pomáhali si, když jsme seslábli, tak jsme padali jeden po druhým do hlubokého spánku věčnosti. — Soukup František. Prosím Vás, pro Boha, dejte těch pár řádků mé manželce, jsou to poslední slova má k ní, neoslyšte mě a dejte jí to, prosím vás pro Boha. S Bohem, s Bohem, drahá manželko, přichází hodina, chvilka mého spánku. S Bohem i mé děti, jak se s vámi loučím smutně, s Bohem, s Bohem, přátelé. F. Soukup.

S Bohem, všecky manželky, nás všech, kteří jsme tady zahynuli. Drahá manželko, poslední slova s velkou úzkostí píšu, hlava mě bolí, duch oslabuje, věčnost se blíží. Velmi bolestně se s vámi loučím a prosím vás, modlete se za mě, že já pro ten vezdejší život, snad jsem zitratil život věěný. Prosím vás, modlete se za mě,, z Bohem, z Bohem, všecko skládám na tebe, drahá manželko, odevzdávám ti děti i všecko, starej se o ně taK jako já. S Bohem vy všichni přátele, modlete se za mě, tu almužnu co máš, O! tom víš. Dlužen nejsem nikde nic, jen Bartošovi 40 kr. a u nás za ňákej litr piva, víc nikde nic. František Soukup.«

»Moje drahá manželko a moje drahá matko, jak se s vámi loučím, jak jsem si na vás vzpomínal, když jsem věděl, že život neuhájím. Tak dlouho jsme si pomáhali, svlékli jsme blůzu i dělali jsme si vítr. Bylo 6 hodin, ještě nebylo zle, ale byli jsme blízko ortů, z ponenáhlu šel za námi kouř a ten tunct, očeká váli jsme pomoc. Abych tě upozornil na dluh, co jsou na Horách, já ti potvrzuji: Vena bratr asi 50 zl., Klaber (žid) asi 10 zl., Krčílek (hostinský) 8 zl., Horký (řezník) 4 zl., Bolf ovi 55 kr. Co se týká domácí záležitosti, dělej jak se ti líbí, nemohu ti ji-