Tag byl jeden táta s márnou a měli tři céry, holky jako měsíček. Jenom se rozsejpaly. Jedua se menovala Mařenka, jedna Kačenka, a ta třetí byla Ňanynka. Měli tam doškuf baráček, trochu poli u toho, a tag hospodařili.

Tlejci jednou táta usmyslil, že holky lenujej, takoví tři batolíce, tak nasil na koně mák, a že ho budou chodit hlídat. Holky se uš těšily. Tej dyš měly hlídat, táta povídá, že nej dřin pude první den Mařenka, a ta Kačenka ji měla donýst voběd. Tag dobře, Mařenka chódi vokolo máku, hlídá, a jen si při tom spívala: Koste máček na koláček, napečeni jich plnou pec, až je sníme, neslevíme, zasej bude plácanee. (Makový koláč přes celý plech.)

A jak si u boudy spívá, najednou takové j točák (Rarášek), diu se listí nesplašilo, a tady k ní přilítne velikej pták a prosí: »Mářo, Mařenko, dej mi taky makovickú!« »I přej támle si u-trhni.«

Tak milej pták si makovickú utrh, ale co! zlít se a Mařenku taky vodnes sebou. Byla pryč. Tej Kačenka přídě vobědem, pořád ji volá, hledá, ale Mařenka nigde. Jaká pomoc, holka si sedla u boudy a pláče. A f tom pláči tam vostala na druhej den sama.

Druhej den, dyš se vyspala, zas přilítne ten pták a prosí: »Káěo, Kačenko, dej mi taky makovickú!« »I přej utrhni si támle.«

Tak von si utrh a zrouna ji taky vodnes pryč. Naposledy šla Nanynka vobědem, přídě tam, hledá, ale gde nic tu nic. Mohla volat, hledat, po holkách ani známky. Tak se dala do pláče a plakala, a dyš toho měla dost, de g- boudě a taky tam šťastně usnula. Dyš ráno procejtla, dala se do milího jídla a snědla fšecko, jakej uš měla hlad. A teď zas ššš a ten pták tu, přilít a prosí: »Anko, Aničko, dej mi taky makovickú!« »Támle si přej utrhni.«

Ten si makovickú utrh a milou Nanynku si bezeušeho taky f cuku letu vzal.

Teď rodiče doma čekaj, brzoli se holky vrátěj, Bože, fšecky Iři byly pryč. Tak jaká pomoc, máma se sebrala a na póle. Dyť nejni možná, aby se někam stratily! Ale hledá vokolo kolem, volá, co měla hlasu, Jéžiškosti, holky nigde, jako dyš je voda vodplavá. Tak se vrátila domu a povídá tátovi, co a jak: »Nic plátno, pudu tam teda sám.«

Uří-si březovou metlu, aš je dostane, že jim eště vyšlohá, co se gde pajdaj, že nepřišly domu. Ale chodil stejně jako blú-na, holky nigde. Tak se skulil do boudy a pláče. A jak pláče,