f tom se zatočilo poujetří a milej pták tu: »Táto, tatíčku, dej mi taky makovickú!« »Jen si utrhni, dyš chceš.«

No ten se nedal moc pobízet, jednu si utrh a tejce žene pro milího tátu. Ale ten chyt metlu a začne ho šlohat jen to řinčelo: »Tak to seš ty, cos vodnes mí céry! No počkej, já ti dám.« Ale tomu metla .nešmakovala, jaká pomoc, sebral se a ulít pryč. Tej táta bjéží domu a nestačil doma povídat. Ju ju! Že nejspíš ten pták jim fšecky děti voctěhoval. Tak co, museli se smířit, voplakali je a vostali sami. Můj tatíčku dobrej!

Mezitím milej pták (a byl to čert!) letěl do jednoho lesa, gde měl takovou chátru, zarostlou ročtinami. Kolem dokola ani broučka, fšechno dočista vyhořelí, jen psí víno se plazilo po zdich. Stará baba mu tam povosluhovala. Ta měla tej fšecky ty holky f komande. A milej čert si usmyslil, Nanynka se mu líbila, tu že si veme za ženu. Tamty dvě dali na krmnik, cpali je camejma cukrovinkama, a ta Nanynka musela jim zakládat. Uš si pomalu f šému zvykla a ty taky se smířily s osudem. Aš tady čert povídá, aby se Nanynka chystala, že budou mít svarbu.

Zas uletěl na chvilánku po svim, tak vona de a povídá babice: »Jen si povašte, babičko, co si teď naši počnou, alespoň dyby holky byly doma, aby měli přec někoho kolem sebe.« Dyš si tak lamentuje, babička se podívala: »Já ti přej něco povím. Van je pryč, vem pytel, strč Mařenku do pytle a zarounáš ji zlaťákama, a prováskem zatáhneš. A aš přídě, pěkně se oulisej: >Můj zlatej miláčku, rodiče sou tejcami, budou mít hlad, moh bys jim donýst trochu peněz. Ani to nepoznáš.«

A tak vona to honem uďála, vzala Mařenku s kurniku, šup s ní do pytle, a teť ji vobložila zlaťákama a dobře ucpala. A dyš čert přilít,, zástěru takle na voči, zakňoukala a zrouna ho prosí. Von ji chyt za ruku a povídá: »I má zlatá Nanynko, s radostí ti fšeeko udělám, gdo pak inej neš já!«

Milej pytel popad a letí k ty jejich chalupě. Dyž byl ch půli cestě, praliJiý slunce mu nedalo, tak chtěl trochu zlaťáku voci-pat. Schodil pytel na zem, rozvázal, dyž tady Mařenka s pytle volá: »Já tě vidím! Já tě vidím!« Čert se podíval za sebe: »I má zlatá Ančičko, ty přej daleko vidíš.«

A vzal pytel na ramena a letí furt jako větrnik aš k ty jejich chalupě. Dyš tam přilít, pytel hodil s kominem dolu a zaz hr spátky a pryč.

Teď rodiče starý slyšej takovou ránu, bjéželi do síně a tady viděj, jejich Mařenka leze s pytle ven. To bylo najednou radosti! Vobjímaj se a radujou, že maj aspoň jednu céru doma.